Biutiful

Poetické, smutné, ale také extrémně manipulativní. A to nezachrání ani ten opravdový vztah, který tu sehrává téměř bez jediného zaváhání Javier Bardem s Maricel Álvarezou. Je mi to líto, ale Iñárritu je příliš průhledný a násilně zpracovávající nejzákladnější emoce, se kterými si počíná jako s vloženou investicí a ono opravdu, ziskem je uznání a srdceryvný pláč. Toho se účastnit zájem nemám. (26.06.2017)

Syrová barcelonská oddysea, pocta velkoměstu a famózní one man show Bardema s rakovinou. Bohužel to ale mezi sebou nemá žádnou "vatu" ani jiné pojivo, takže spousta zajímavých obrazů, ruční kamera a pár solidních scén vyznívají do ztracena. Chybí tah, chybí emocionální náboj a je to moc dlouhé. Inarritu chce hrát stejnou muziku jako v 21 Grams, ale nemá na to dostatečně dobré noty, resp. má příběh a charaktery kterým nerozumíte a nechápete je. (23.12.2016)

Obyčejný pohled do chudších čtvrtí jednoho španělského velkoměsta (možná proto to na mne tak dolehlo), kde se odehrává surový příběh polovičního ztroskotance Uxbala, který neví, zda se má horko těžko sápat po pomyslném stéblu trávy, či jej ve chvílích osvobozujícího nádechu sám nabízet ostatním, které má rád. Konvenčnost, upřímnost, a strach ze smrti. Nebo ze života? Zeptejte se Javiera. Bylo to silné, bylo to úděsně halucinogenní, a bylo to tak artově neopakovatelné a surealistické, že se mi z toho ještě teď točí hlava. (18.06.2011)

Iňárritu už zjevně neví coby. Každá scéna je vypiplaná a vlastně sama o sobě působivá. Ale celek by mohl trvat 90 minut i tři hodiny, nehrálo by to roli. Těžko určit, jestli tu jde víc o sociální portrét bídy, napínavý příběh o jednom člověku, nebo apartní snaha vnést do každodennosti trochu mystiky. Biutiful neobstoji nakonec ani v jednom. Málokdy se vidí takové mrhání talentem. (26.01.2011)

Alejandro opět předkládá tu filmařinu, kterou umí dělat nejlépe. Syrové a melancholické drama zaměřující se na nelehké osudy lidí, obtížné, kruté události, které je doprovázejí a na otázky o životě, bolesti, ztrátách a schopnosti se se vším umět porvat a vyrovnat se. V Biutiful jde především o jednu postavu, která celému snímku vévodí. Javier Bardem exceluje a mučivý výraz v jeho tváři zmizí za celý film jen málokrát. Biutiful není sice tolik silný, propracovaný a atmosféricky hutný, jako Iñárritova předchozí díla, ale i tak si stále udržuje jeho osobitý rukopis. (29.03.2012)