Mother and Child

Neobvyklá kombinace navzájem se prolínajících životů, které po většinu času působí dost depresivně. Přesto (možná právě proto) to ve mně zanechalo hluboký dojem, se kterým se mi bude jisto jistě špatně usínat. Navíc Naomi byla tentokrát opravdu perfektní. A celek působil silně a pravdivě, ale i citlivě a velmi mile. Vůbec nemám co vytknout. (26.01.2012)

Rodrigo García a jeho velké překvapení. Bez nějakých zbytečných úvodů - Mother and Child je neuvěřitelně silný a zároveň ohromně civilní film, který svým tématem mateřství dokáže zasáhnout přímo do citového ústředí. V tomhle mu navíc značně pomohly postavy. Taková Noami Watts, vyrovnávající se se svou adopcí, citovým odmítáním a spásným sexem nebo Annette Bening, litující svého rozhodnutí v každé životní situaci, stojí za to. Spojené finále je už pak jen takovou malou na dortu. Jsem někde na půl cesty mezi čtyřma a pěti hvězdama. A person inside another person - science fiction (14.10.2012)

Nezvrhává-li se film v banální dojímadlo o tom, že správná křesťanská matka své dítě nikdy nedá, pak díky věcné režii a realistickým hereckým výkonům. Během pár úvodních záběrů je s brutální jednoduchostí shrnuto několik desítek let života i hlavní „prohřešek“, který hlavní hrdinku od jejího mládí pronásleduje. Stavbou příběhu – tři odděleně se odvíjející dějové roviny – připomíná Mother and Child drastičtější dramata Alejandra Gonzáleze Iñárritua, výkonného producenta filmu. Neromanticky fyziologické pojetí sexuálního aktu pro změnu oživilo mé vzpomínky na seriál Tell Me You Love Me, aniž bych věděl, že Rodrigo García režíroval jednu z epizod. Rovněž režíroval několik epizod cvokařské série In Treatment, což by mohlo vysvětlovat psychoanalytickou povahu filmu. V dlouhých záběrech, snímaných kamerou jen málo svolnou k jakémukoli pohybu, se odehrávají velká dramata. Jenomže ne melodramaticky, tedy na povrchu. Postavy po sobě nemusí křičet a prožívat šílená muka (vážně, Alejandro), abychom pochopili, jak se úporně snaží najít svá místa v životě a jak je trápí, že to nedokážou. Zatímco u jiných filmů mne ledabylost, s jakou hrdinky vyhledávají a nabízejí tělesnou rozkoš dokáže naštvat, zde mi sex přišel jako přirozená, psychologicky podložená součást dějového vývoje. Třebaže není závěrečné propletení rozpletených dějových nití stoprocentně věrohodné (těch náhod je najednou nějak moc), autentických momentů, kdy jsem plně cítil s postavami, se ve filmu nachází dost na to, abych scenáristům odpustil jejich dobráckost. Osud stejně milostivý nebývá. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, Beagle, mat.ilda (12.12.2012)

Tak to teda valím bulvy na 91'%.Ze začátku mi připadal scénář a herecké výkony trochu nevyrovnané a celkem divné.Později mi to už začalo připadat jako superobří slalom a kromě výkonu Naomi Watts (vlastně jediný důvod proč sem se na to díval) a možná i Annette Bening,není vlastně o co stát.Možná to měl Iñárritu natočit sám a ne jen producírovat,ale tohle ve mě nic nenechalo.A tuhle hudbu sem slyšel už v několika jiných filmech.Ze startu mě napadne Americká Krása,Bílý Oleandr nebo Svět podle Prota. (10.10.2010)

Řekl bych, že bez zásadnějšího momentu, který by mi rval koule. Děj několika rodičovských vztahů různých věkových generací se mi zdál hodně rozvláčný, a to hlavně v situacích, kdy si to vůbec nezasloužil. Ale jak jsem již napsal na začátku, stejně jako S.L. Jackson nejsem matka, takže bych pak možná jednal podobně. Dojatý jsem však nebyl. Uvidíme, jak dopadne Father and Child?! :-) 50% (25.10.2010)