Reklama

Reklama

Jeden den v lidovědemokratickém Polsku

(festivalový název)
  • Francie Jeden dzien w PRL (více)
všechny plakáty

Obsahy(1)

Je 27. září roku 1962. Ranní relace v rozhlase nabádá k rozcvičce a lidé spěchají do práce. Režiséru Macieji J. Drygasovi se podařilo pomocí archivních filmových, rozhlasových a policejních materiálů rekonstruovat jeden z obyčejných dnů v komunistickém Polsku. Studenti sedí v lavicích a poslouchají výklad soudruhů učitelů. Jejich rodiče zatím pracují u tkalcovských strojů a statistika hlásí, kolik kilometrů nachodí dělnice za rok na svém stanovišti, pracuje-li na sto procent. V centru města našla inspekce prodavačce z oddělení prádla dvoje silonky v kabelce. Na nádraží se střídají vlaky přesně podle jízdního řádu, ale zaprotokolované udání prozrazuje sabotážní činnost několika zaměstnanců. Na tržišti podle informátorů zemědělci prodávají zboží za vyšší ceny, než je předepsáno. Jinde mají špiclové smůlu. Sledovaný objekt dnes vyšel pouze jednou. V samoobsluze za rohem koupil litr mléka, chleba a sůl. Rutinní sdělení, ale při pomyšlení na množství špehů zamrazí. Podle identického scénáře by se zřejmě mohl podobný den odehrát v kterémkoli státě východního bloku. Tajné protokoly ze sledování a odposlechů domácností nechal režisér Drygas číst lidem různého věku a postavení ze všech koutů Polska. Do vtipné "tesilové" nostalgie tak podstrčil i méně populární připomínku toho, že spoluúčast na chodu společnosti má každý z nás. (Jeden svět)

(více)

Recenze (2)

Exkvizitor 

všechny recenze uživatele

Maciej Drygas se v Jednom dni v Polské Lidové Republice po důkladném studiu archivních materiálů pokusil zrekonstruovat průběh zcela všedního a nevýjimečného dne v polské verzi stalinistické diktatury, konkrétně 27. září 1962. "Onoho dne bylo mírně pod mrakem, narodilo se 1600 nových obyvatel PLR a 600 jich zemřelo," prozrazuje titulek v úvodu. Cílem dokumentu ovšem zjevně není podat "objektivní" obraz oněch časů, ale - za pomocí metody kontrapunktu - vytvořit svým slovním komentářem jakousi silně kritickou protiváhu předváděným idylickým obrázkům dobových filmových týdeníků a jiných obrazových materiálů. Komentář ve zvukové stopě je přitom tvořen čtením autentických dokumentů z oněch časů: Zápisy ze sledování polské tajné bezpečnosti, dopisy vojáka z polního cvičení domů rodině či stížnosti obyvatel státním orgánům na různé dobové nešvary (fronty v obchodech, arogance úřadů apod.). Studium historické každodennosti je nyní obecně v módě, zdaleka ne vždy se však podaří vytvořit tak zajímavé dílo, jakým je tento Drygasův snímek. ()

Reklama

Reklama