Režie:
Miloslav ZachataScénář:
Miloš MakovecKamera:
Alois NožičkaHudba:
Vladimír SommerHrají:
Luděk Munzar, Jana Hlaváčová, Jaroslava Obermaierová, Pavel Libovický, František Hanus, Jaroslav Raušer, Václav Mareš, Otto Budín, Josefa Pechlátová, Felix Czerny, Zdeněk Formánek, Jaroslav KašparObsahy(1)
Sebevědomý mladý venkovský úředník komisař Mach, který má krásnou ženu, po náhodném zranění oslepne. Se ženou se odstěhuje do Prahy. Ve své slepotě, kterou se snaží fyzicky překonat, je mučen žárlivostí a podezřívavostí. Slepota se stala katalyzátorem jeho vrozené žárlivosti, která nyní přerůstá v nesnesitelnost. Je přesvědčen, že ho všichni podvádějí, především jeho krásná žena. Namlouvá si, že má milence, s nímž se schází i v bytě před jeho vyhaslýma očima. Dramatizace románu Ivana Olbrachta označuje za nejtemnější žalář nikoli slepotu hrdiny, ale nesmyslnou žárlivost. Luděk Munzar v titulní roli podává mistrovský výkon, je ideálním interpretem člověka doslova posedlého svými chorobnými představami. Postavu jeho ženy vytvořila Jana Hlaváčová. (Česká televize)
(více)Recenze (17)
Psychodrama, vyhrocené patologickou žárlivostí. Celkově lepší dojem mi bohužel kazily nesmyslně rozostřené a vysloveně ohyzdné záběry přízraků, které se měly honit hlavou slepého žárlivce. Předpokládám, že i slepý člověk si představuje postavy jako v reálu, nikoliv jako jakési nechutné zombie, notabene když ještě nedávno normálně viděl. Tohle se dalo udělat určitě nějak vkusněji. ()
To nebyla pouhá žárlivost, spíš pozvolné šílenství a rozpad osobnosti. Luděk Munzar všechny ty polohy bravurně zvládal. Scéna na poště s mladíkem, čtoucím dopis, a potom závěrečná rozprava s „amantem“, to byly opravdu mrazivé okamžiky.Na rozdíl od knihy končí film tak nějak do vytracena, divák si pak může představovat ledacos. ()
Co může člověka zaslepit víc než slepota? Co může člověka uvrhnout do toho nejtemnějšího žaláře? Žárlivost je hrůzná vlastnost. Komisař Mach tuhle vlastnost měl v sobě asi vždycky (viz úvodní pasáž filmu), ta slepota tak v něm tuhle jeho zlou vlastnost jen umocnila. Luděk Munzar tu televizí studii na téma sžírané žárlivosti sehrál opravdu mrazivě. Až mě z toho bylo od jisté chvíle téměř fyzicky špatně. Uff. Ten konec (včetně titulků) byl o to mrazivější, že se odehrává v naprostém tichu (bez jakékoliv doprovodné hudby). Dost psycho. Vizuálně jinak velmi zajímavě natočeno (zejména ty Machovy představy v podobě jakýchsi nejasných siluet postav). ()
Velmi zdařilá adaptace soustřeďující se na psychologický vývoj ústřední postavy. Inovativním prvkem je použití přesvětlených obrazů v negativu jako chorobných představ hrdiny, stejně působivé je jeho psychopatologické jednání. Jedna z vrcholných rolí L. Munzara a těžko si lze představit nějakou novou adaptaci, která by tuto překonala. ()
Výborná adaptace výborného románu. Myslím si, že se podařilo zcela vystihnout charakter díla. Některé pasáže vznikly takřka v souladu s mými představami. Je pravda, že kniha kniha měla, co se týče psychologie, větší hloubku. To ale pochopitelně není nic překvapujícího. Na to, že se jedná o hodinový film, nedošlo k nějakému fatálnímu osekání předlohy. Prakticky zde chybí pouze filozofující dialogy mezi Machem a Králem, které ale nepředstavují něco nezbytného. Namísto toho můžeme být svědky výborných hereckých výkonů, jejichž výpovědní hodnota rozhodně není zanedbatelná. Zasloužené 4 hvězdičky. ()
Reklama