Kam se hrabe Hollywood

Jako představení opomíjené kategorie australských filmů je to skvělý dokument, který chytrými střihovými sekvencemi ukázek občas dělá filmy lepšími, než opravdu byly. Tvůrcům se vedle povinného Tarantina podařilo sehnat především spoustu různorodě zaujatých australských filmařů (od herců a hereček přes režiséry, scenáristy i kameramany po producenty a marketingové specialisty) a kritiků, díky čemuž se výpovědi nenesou jen v klasickém duchu veselých historek z natáčení a poplácávání se po ramenou. V kontextu zběsilých filmů, které ti lidé tvořili, je asi nejpřínosnější se dozvědět, kteří z nich byli (doslova) zapálení nadšenci typu Brian Trenchard-Smith, despotičtí megalomani, výstřední zvrhlíci, vykoksovaná hovada či nesnesitelní čuráci. (22.09.2009)

„Kam se hrabe Hollywood“ je další skvělou ukázkou toho, jak se mají točit dokumenty o filmech, a to i o filmech, které jsou béčkového ražení. Je to točené s nadšením, jsou představeny osobnosti, které stojí za pozornost a o nichž byste se jinak nedověděli. Tohle je prostě něco, proč se vyplatí na podobné filmy podívat. Pokud nemáte rádi béčka, tady si uvědomíte, že mají něco do sebe a že byste svoje názory možná měli trochu přehodnotit. A ne jen proto, že tu uvidíte skutečně pěkná prsa. (29.12.2014)

Svěží dokument o australských béčkových filmech 70. a 80. letech, které byly natáčeny s áčkovými ambicemi. Jenom o dvou filmech zpomenutých v dokumentu jsem předtím slyšela. Divné nápady, hrozné scény, litry krve, všehoschopní herci a bohémští režiséři. A tohle vše se dělo v období, kdy chtěla Austrálie zlepšit svůj image ve světě. A to se také svým způsobem povedlo. Spousta amerických filmů vykrádá tyto australské originály dodnes. (17.08.2014)

Pokud máte rádi filmy, kde náklaďák přejede chlápka, z jehož hlavy vystříkne kbelík umělé krve, nebo kde vlkodlak vypadá jako přerostlá loutka (a připadá vám to vtipné), tak jděte do toho. Svým hodnocením nedávám najevo, že mě tenhle druh filmů nebaví (respektivě nerozesmává), ale hodnotím kvality samotného dokumentu. Ten se slibně rozjíždí a nabízí představení exploitační kinematografie a stručné rozdělení na kategorie. Jenže pak se to nějak vymkne z ruky a tvůrci jen představují další a další filmy a servírují další cool nechutné záběry. A pokud nejste naladěni na jistou vlnu, přijdou vám tvůrci těhle filmů jako ulítlí magoři (a tentokrát to nemyslím úplně v dobrém smyslu slova). Tenhle dokument zkrátka v druhé půlce ztratí švih a je moc dlouhý. (10.07.2010)

Tento "dokument" není až taková bomba, jak by se mohlo z některých komentářů zdát, těžko se vlastně dá mluvit o dokumentu, protože narozdíl od toho, co by se dokumentem nazývat mělo, od tohoto filmu samozřejmě nemůžeme čekat, že půjde do hloubky, bude se snažit o nějaké ucelené, závažnější sdělení. Ale čeho se dočkáme svrchovaně jsou ukázky z australských béček a céček, doplněné zasvěcenými komentáři jejich tvůrců a Tarantina, čili těch několika málo exotů, kteří si ony filmy po těch letech vůbec pamatují... Některé předvedené kousky se ale zdají být opravdu zajímavými záležitostmi, ze kterých stejně jako z komentářů k nim je cítit velká dávka zápalu pro pěknou dávku poctivé béčkové filmařiny a občas taky magořiny. (12.08.2010)