Domov aneb Kam směřuje naše cesta

Hnus. Fakt. A to jsem, prosím pěkně, životní prostředí studoval. Nechutně patetická hudba, nechutné tlačení na pilu osudovým komentářem, který navíc asi první půl hodinu působí spíše jako přednáška pro druhý stupeň základní školy - "voda se vyskytuje na planetě Zemi ve třech skupenstvích - pevném (led), kapalném (voda) a plynném (pára)", ne vážně?! Dramatické přelety nad Zemí se poněkud přejí už po prvních několika desítkách minut, takže ve finále není proč Home sledovat dále. Já jsem si to však masochisticky užíval a byl jsem zvědav, kolik ekopatosu se jim tam ještě podaří nacpat. Nechápejte mne špatně, sere mne, jak si tu planetu k*rvíme, ale je to asi ten cynik ve mne, který říká "lidi jsou idioti a dokud nebude pozdě, nic se nezmění". A pokud se lidi rozhodnou něco změnit, nebude to na základě tohohle debilního dokumentu. Potěšil leda poměrně positivní závěr filmu... 20% (30.12.2015)

Viděl jsem dvouhodinovou verzi a musím říct, přestože zrovna neholduju ekologickým agitkám, Home je opravdu zajímavým počinem. Zpočátku se tváří jako erudovaný dokument BBC o "vzniku", poté však zvolna přechází do polohy "udělejme něco s tím, jak žijeme.. ještě je čas". Záběry jsou to nádherné i smutné.. dle toho, jak jsme je za poslední desítky let přetvořili. (25.11.2010)

Silný dokument snoubící vizuální krásu naší planety s tichou ale ráznou ekologickou apelací na její obyvatele. Obdivuhodná přesvědčivost a sugestivní síla jde ruku v ruce s zajímavým obsahem a schopností maximálně upoutat. Rovné dvě hodiny tak navzdory dokumentárnímu žánru utečou, aniž bych stačil odvrátit oči od obrazovky. Jeho svědectví, zprostředkovaná pomocí kamery i zajímavých statistických údajů, by mělo být číslo jedna na televizních obrazovkách každé základní a klidně i střední škole. (03.09.2011)

Čarokrásné a současně mrazivé obrazy naší matičky Země z větší části snímané efektně ze vzduchu. Některé krajiny jakoby patřily do jiných světů, jiné jsou našinci důvěrně známé. Jediný problém byl s komentářem Z.Svěráka. Pro snímek nepříjemným hlasem (představoval bych si třeba Pavla Soukupa) čte školometsky didaktický komentář, který by se hodil jako výukový materiál na ZŠ. Při zavřených očích jsem se ocitl uprostřed Vyšetřování ztráty třídní knihy... Uvítal bych verzi beze slov jen s hudebním doprovodem. Každopádně příště si pustím raději komentář Glenn Closeové... (18.02.2012)

Nejkrásnější ekologická agitka, jakou jsem kdy viděl. Zdůrazňuju, že těch mých pět hvězd je za obraz, ne za zvuk. Tedy přesněji ne za 'slovo', protože hudba byla taky nádherná. Nádherná hudba k nádherným, fascinujícím a zajímavým výškovým záběrům naší matičky Země doplněná o zpočátku poměrně plytký, postupně však zajímavý (i když hodně jednobarevný) komentář. Nedalo mi to, abych tenhle film v duchu trochu neporovnával s mou oblíbenou Barakou, která si vystačila beze slov a jejíž poselství mě oslovilo mnohem víc. Home také začíná úchvatnými obrazy přírody, také do nich postupně vnáší všelijaký nelad, neklid, až ošklivost a beznaděj (i když z výšky jsou esteticky krásné i ty záběry skládek a asfaltových písků a já nevím čeho všeho ještě). Ale tam, kde Baraka na konci nabídla jako východisko z civilizačních chorob duchovní útěchu (historie - tradice - víra - idealismus - odpoutání se od tohoto světa představ a klamu - vše je pomíjivé - my, celá naše planeta a všechno živé i neživé na ní, Slunce, vesmír...), tam Home nabádá ke vzdělávání malých černoušků, k šetření s vodou, k ekologickým elektrárnám a nepřímo i k vegetariánství (kdyby se na pastvinách pro dobytek pěstovalo obilí a jiné plodiny, nasytily by tyto mnohem víc lidí, než maso z onoho dobytka). Samozřejmě s tím souhlasím, také jsem svého času hodně nepříjemně prožíval a pociťoval plundrování a mrzačení naší rodné planety. Ale jako fatalistovi, který se na svět i na život snaží nahlížet s odstupem, jako pozorovatel, nepřipoutaně, rezervovaně, stoicky, je mi mnohem bližší idealistické vyznění Baraky, než praktické a angažované závěry Home. (23.11.2013)