Trosky

Je to dosť dobrá dráma. Má celkom dobrý príbeh o drsnom vymáhačovi dlhov, ktorý pracuje pre miestneho úžerníka a v tom čo robí je najlepší, keďže mu úplne chýba svedomie. No to sa neprejavuje len v práci, ale aj v súkromí vo vzťahu ku všetkým, či už k rodine, potenciálnym priateľom, ale aj cudzím ľuďom. No keď raz náhodou narazí na študentku, ktorá mu kvôli svojej povahe aj po útoku odpustí, vznikne medzi nimi zvláštne priateľstvo a navyše všetkých trápia rôzne problémy a tie ovplyvňujú aj ich povahu. So spracovaním som nadmieru spokojný, jedine ešte spočiatku ma to moc nezaujalo, skutočne odporný hlavný hrdina, ten jeho prinajlepšom nechutne arogantný, ale inak väčšinou násilný prístup takmer ku všetkým zúčastneným, surové násilie na ženách, neustále vulgarizmy a odháňanie všetkých, ktorý by mu aj napriek tomu dali šancu, nemal som z toho dobrý pocit, lebo to sa ani nedá. Ale vďaka zaujímavému priateľstvu so študentkou sa na to aj spočiatku dalo pozerať a postupne pribúdajú viaceré zaujímavé postavy, ktoré majú svoje vlastné problémy a sú veľmi dobre podané, rovnako aj vzťahy medzi postavami a tak sa dá ku všetkému vytvoriť nejaký vzťah. Takže časom som sa aj napriek počiatočnej nedôvere dokázal naladiť na tú správnu vlnu, síce surové násilie a vulgarizmy sprevádzajú celý film, ale má to tu svoje miesto, dokonca aj hlavný hrdina mi bol časom pomerne sympatický, keďže udalosti z jeho detstva ho predsa len ukážu trochu v inom svetle a tešil som sa na jeho rozhovory so študentkou a šéfom, v ktorých tiež na prvý pohľad pôsobí arogantne, ale cítiť, že k nim má skutočný vzťah, len ho inak prejaviť nevie. A v poslednej štvrtine to zaujímavo vygraduje, čo celkový dojem ešte vylepší a tak celkovo mám z toho rozhodne dobré pocity. S hereckým obsadením som spokojný, Yang Ik-June zvládol túto nepríjemnú úlohu skvelo, ale zaujali ma prakticky všetky výrazné vedľajšie postavy, študentka, jej brat, šéf, sestra a jej syn, tu nemám problém. Réžia a technická stránka sú na tom dosť dobre, viditeľne tu bola snaha, aby to v prvom rade pôsobilo čo najviac realisticky a surovo a to sa podarilo, takže mi to prišlo úplne ideálne. Takže aj keď som to spočiatku vôbec nečakal, som dosť spokojný, vydarený film. 74% (30.08.2013)

Celovečerní debut jihokorejského herce Yanga Ik-joona předkládá nevybíravý pohled na koloběh hněvu a násilí ve společnosti. Už úvodní sekvence plná nelítostných ran a verbálních hrubostí plně vystihuje všední realitu hlavního hrdiny, jenž pracuje jako vymahač dluhů. Brutalita a vulgarita pro něho představují jediný známý způsoby komunikace a tak rány rozdává nejen dlužníkům, ale i svým kolegům a blízkým. V jeho nitru dušená potřeba komunikace najde ideální vodič v prostořeké studentce, s níž se hrdina náhodně setká a následně sblíží. Vyprávění postupně rozkrývá paralely a přímé vztahy mezi rodinným zázemím obou postav a bez plytkého moralizování či šablonovitých východisek ukazuje dalekosáhlé následky domácího násilí. Nekřiklavé vyprávění rozvádí originální dynamiku postav a působivě zachycuje jejich životy složené z bezprostředně úsměvných, drasticky fyzických i trpce tragických situací. (původně psáno pro MFF Karlovy Vary) (08.06.2009)

Násilí a velkohubost jako způsob komunikace, možnost k navázání vztahů i jako zdroj obživy a konečné zkázy. Co do postav (označení trosky je více než trefné), jejich vývoje a propletence vztahů svědomité, odsýpající a upřímné, o něco tvrdší drama s absencí zbytečných moralit, zároveň s úmyslně stylizovanými situacemi (velice jemný a přitom drsný humor), vytvářející k nepřikrášlené realitě nerušivý kontrast a především odevzdanými hereckými výkony. Na obou frontách excelující Ik-jun Yang potvrzuje rčení, že nejlepší film založený na hereckých výkonech může natočit jen a pouze herec. Zamrzí mírně patetický konec, v němž se v zásadě logické vyústění už bohužel nepovedlo "prodat" přesvědčivou formou. (44. MFF KV - 3.7.08) (12.07.2009)

„HAJZL, CO ROZDÁVÁ VÝPRASKY SI MYSLÍ, ŽE NIKDY NEDOSTANE PŘES HUBU. ALE PŘIJDE DEN, KDY I TAKOVEHLE HAJZL JDE K ZEMI…“ /// Složitá osobnost tenhle Sang-Hoon. Dalo by se říct, že dokonce čurák. Násilí v jeho životě střídá násilí a dlouho nevím, jestli jde v tomhle filmu taky vo něco jinýho. Jo, ještě vo sprostý slova. V tom jsou taky machři. Takže tady každej píčuje a někoho řeže. Náročnej snímek, páč málokdy se vidí tolik kreténskejch bastardů na jednom místě. Moc to nepobírám a vobčas se i nudím. (Netvrdím, že domácí násilí je pro zúčastněný nuda, mluvím za sebe, jako diváka.) Konečně si k sobě aspoň někdo hledá nějakou cestu. Ta je dlážděna jakýmisi dobrými skutky, ale taky (nepřekvapivě) krví. Zvláštní (korejský) dvourodinný drama vypráví o dětech a jejich vztazích mezi sebou a k rodičům a... Ale jinak než to známe z těch nenáročnejch bílejch filmů. Tady na to jdou přes násilí a je to prej ze života. Tak jestli voni tam takhle normálně žijou, tak my jsme tady totálně ujetý… Nevěřím. Jde o hodně dramatickej pokus vyjádření toho, co je v popisu filmu, způsobem, kterýmu rozumím, ale neobdivuju. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Rád navštěvuju rozbitý Korejce. 2.) Fotr to u nás řeže hlava nehlava. Líbí se mi to. Budu jako on... 3.) Thx za titule „eleintron“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (13.09.2015)

V ramci stagnacie korejskeho hallyu v obdobi 2007 - prva polovica 2008 sa v korejskom filmovom premysle prijalo viacero opatreni, ktore mali ulahcit "vytriezvenie" z euforie panujucej vdaka velkemu uspechu a popularity tamojsej kinematografie v kozmopolitnom rozsahu od pociatku tohto milenia. Jednym z opatreni bolo popri krateniu rozpoctov u velkych blokbusterov aj fakt, ze i tie najvacsie korejske produkcne/distribucne spolocnosti (CJ, Showbox/Mediaplex) zacali inevestovat (vzhladom na financnu narocnost) do mensich projektov a prac debutujuich reziserov, ktori prisli so zaujimavymi nametmi a jasnou viziou spracovania. Film Breathless je toho ziarivym prikladom. Debutujuci reziser, scenarista a herec v hlavnej ulohe Ik-jun Yang prostrenidnictvom pribehu gangstra - vymahaca dlhov zobrazuje pre korejsku spolocnost dalsi z jej neslavnych neduhov - domace nasilie (ci uz na zenach, alebo inych rodinnych prislusnikov). Mozno i vdaka tomu, ze tento jav je v korejskej spolocnosti brany hlavne ako "znama skutocnost, o ktorej ale radsej netreba hovorit", reziser si neberie vo filme ziadne servitky - tak v samotnom zobrazovani nasilia ako aj hovorenom slove, kde intenzitu hrubych vyrazov a ich vsemoznych kombinacii by mohol zavidiet aj QT. Roztrasena kamera a skvele herecke vykony pomahaju vemi silno budovat pocit realistickosti s intenzivnujucou atmosferou bezmocnosti vymanit sa z bludneho kruhu nasilim preplneneho zivota. Skoda tej premrstenej stopaze, ktora dokazuje, ze niekedy je menej viac, hlavne pri tak tazivych scenach a emociach. Na debut ale velmi dobre. [Berlinale 2009] (08.02.2009)