Jump street 21

Je to příjemně vulgární a kontroverzní věc, ale dějově je to nudná a sterilní záležitost. Takže až na pár gagů a několik solidních slovních obratů to je jen směska nevšedních situací a pár solidních záběrů. Ani ne komedie, ani ne kriminálka. Odvázané určitě, ale zase až tak mne to nebavilo. Chemie lehce pokulhávala. (23.11.2012)

Od počátečního intenzivního zděšení a pocitu trapna jsem v druhé polovině dospěl až ke spokojenému čtyřhvězdičkovému diváckému zážitku. Pokud si film někdy pustím znova (což pochybuju, je to spíš taková jednohubka), možná už bude zážitek pozitivně ucelenější, ale do té doby nemůžu dát víc než tři hvězdy. Každopádně hlášek kupa, hrdinové sympatičtí a celkově je to fajn. (18.05.2012)

Na 21 Jump Street se dá nahlížet několika způsoby: za prvé jako na typicky postmoderní film plný odkazů a narážek, který vychází z toho, že nic závažného neexistuje a že úlohou dnešních tvůrců je už jen „dekonstruktivně“ žonglovat s obsahy starých obrazů a příběhů. Za druhé lze na 21 Jump Street nahlížet jako na velmi aktuální politický komentář, který na rozdílu mezi původním seriálem z osmdesátých let a tímhle filmem demonstruje rozdíl mezi bojovně naladěnou politikou Ronalda Reagana a současným apelem na třídění odpadu a biopotraviny Baracka Obamy. Za třetí se dá film vnímat přes scénáristu Michaela Bacalla, jenž ani tady nezapře svůj rukopis z Projectu X (pařbičky, loseři, R-kový ratingy) či Scotta Pilgrima (gamesácký vsuvky jako pět levelů na drogách od rauše po vyčerpání). P.S. Kdykoliv se ve filmu octne Dave Franco, rozzáří se plátno jako disco koule z nejbližšího gaybaru. Neskutečný. Ten kluk je větší frajer než Eso Rimmer. (03.10.2012)

Upřímně jsem čekal, že za tímhle zaklapnu víko a spláchnu, nicméně nějakým zázrakem se tvůrcům povedlo vybalancovat na hraně trapnosti do docela snesitelné taškařice. Broskvovina to byla řádná, ne, že ne, avšak několikrát jsem nachytal verbala nahlas se hihňat, což je neklamným znakem toho, že je dílo schopno zaujmout i seriózního a erudovaného filmového kritika! Ťuťum je sice neherec, ale totální alfasamice a Jonáš Hnill šel po poslední příhodě při slunění na pláži, kdy se ho skupina odhodlaných Grínpissáků sveřepě snažila vtáhnout zpět do moře, asi do sebe, a z keporkaka se mu podařilo dostat na standardní váhu porážkové svině. Slizký jak cigánské hračky je sice neustále, nicméně alespoň člověk při pohledu na něj nemusí myslet tolik na to, jak se mu mezi zapařenými faldami dělá pásový opar. Bylo rovněž děsně roztomilé, že nám Džoník nezapomněl, co mu na stará kolena umožnilo hrát si na zfetovaného, přeplaceného piráta a nechal se za pár mega ukecat k minutové brigádě. Takže podtrženo a integrováno nehodlám tentokrát dělat Spáčilku ani její ohyzdnou dceru a s dementním výrazem v obličeji tomu napálím roztomilé dvě. (Pro všechny hnědopichy napadající integritu mého hodnocení: Zase jsem o víkendu řezal dřevo) (14.05.2012)

Takový americký Vrať se do hrobu, akorát víc do policajtska. (No jo, já vím, že původní Jump Street 21 je starší, než mnou zmíněná šteindlerovina). Channing Tatum je opravdu okouzlující (sakra, řekl jsem to nahlas?) - dělám si kozy, tenhle typ osvalených machomanů mě vůbec nerajcuje (sakra, i tohle jsem řekl nahlas??). Mnohem bližší je mi Jonah Hill, není sice tak hezký jako já, ale jeho filmová postava má podobné sebevědomí při balení holek a štafetový finišmanský (ne, to nemá nic společného s Finskem) úsek zvládá s podobnou grácií a suverenitou jako já. Jinak je to jen takové spíše přihlouple milé krimi pro týnejdžry. (02.03.2015)