Jump street 21

Původní seriál mě minul uctivým obloukem, byť jsem byl ve věku zamýšlené cílové skupiny. Tentokrát však ani touha přiblížit se k nepříteli na dotykovou vzdálenost (neboť spolužačky hromadně usíraly z Depky a ty divnější i Bařtipána), abych mohl iniciovat pokusy o třecí pohyby, nebyla silnější, než nutkání dělat to, co jsem dělal. Asi jsem zrovna bulel Morrisonovi na hrobě, Krylovi na pohřbu, nebo celé té dnešní degeneraci na křtinách. - Pobavilo. Některé humory jsou hravé, jiné téměř neotřelé, parodování chlapeckého přátelství v rovině (zatím) sebe sama neobjevivších čáryfuků z Teplákova považuji za značně vydařené. (11.01.2015)

Takový americký Vrať se do hrobu, akorát víc do policajtska. (No jo, já vím, že původní Jump Street 21 je starší, než mnou zmíněná šteindlerovina). Channing Tatum je opravdu okouzlující (sakra, řekl jsem to nahlas?) - dělám si kozy, tenhle typ osvalených machomanů mě vůbec nerajcuje (sakra, i tohle jsem řekl nahlas??). Mnohem bližší je mi Jonah Hill, není sice tak hezký jako já, ale jeho filmová postava má podobné sebevědomí při balení holek a štafetový finišmanský (ne, to nemá nic společného s Finskem) úsek zvládá s podobnou grácií a suverenitou jako já. Jinak je to jen takové spíše přihlouple milé krimi pro týnejdžry. (02.03.2015)

Tohle vlastně bylo moc fajn překvapení. Od moderní Jump street jsem čekala, že bude trochu přiblblá a naivní, ale ona si naopak pohrává s očekáváními a klišé. Stačí už příchod ústřední dvojky do školy, kdy se Jenko (Tatum), kdysi takový ten populární machírek ze střední, pěkně spálí, protože děcka už testosteronovou šikanu už tak nežerou. Naopak Smidt, kdysi looser, je tu za hvězdu. Překvapivě skvěle tu funguje buddy chemie mezi Tatumem a Hillem a jejich bromanci jsem spolkla i s navijákem (narozdíl od romance Smidta s blonďatou tuctovkou). Vůbec se nebudu zlobit za pokračování, protože takhle znovuzrozená Jump street je hodně fajn. PS: Před úžasnou poctou původnímu seriálu smekám! (04.03.2014)

"Jestli někoho z mejch poldů chytnou, jak dává alkohol mladistvejm, tak půjde hezky bručet. Se šnorchlem přilepeným k hubě. A já do toho šnorchlu budu srát." Jako tradiční ochránce filmovejch hovadin jsem se na kluky z Jump Street docela těšil, ale přesto jsem byl velmi příjemně překvapen, když jsem uzřel dva poldy trhat asfalt v růžovým New Beetlu v přestrojení za KNO3 a Petera Pana pod dohledem korejskýho Ježíše. Je to úlet a já se bavil patrně upřímněji, než je v Sále království zvykem. (19.08.2012)

Na 21 Jump Street se dá nahlížet několika způsoby: za prvé jako na typicky postmoderní film plný odkazů a narážek, který vychází z toho, že nic závažného neexistuje a že úlohou dnešních tvůrců je už jen „dekonstruktivně“ žonglovat s obsahy starých obrazů a příběhů. Za druhé lze na 21 Jump Street nahlížet jako na velmi aktuální politický komentář, který na rozdílu mezi původním seriálem z osmdesátých let a tímhle filmem demonstruje rozdíl mezi bojovně naladěnou politikou Ronalda Reagana a současným apelem na třídění odpadu a biopotraviny Baracka Obamy. Za třetí se dá film vnímat přes scénáristu Michaela Bacalla, jenž ani tady nezapře svůj rukopis z Projectu X (pařbičky, loseři, R-kový ratingy) či Scotta Pilgrima (gamesácký vsuvky jako pět levelů na drogách od rauše po vyčerpání). P.S. Kdykoliv se ve filmu octne Dave Franco, rozzáří se plátno jako disco koule z nejbližšího gaybaru. Neskutečný. Ten kluk je větší frajer než Eso Rimmer. (03.10.2012)