13. komnata - Série 4 (2008) (série)
Obsahy(1)
Příběh Arnošta Lustiga je obrazem neobyčejného života i neobyčejného přístupu k němu.
Narodil se v roce 1926 v Praze, zde také vychodil obecnou školu a začal studovat na reálce, ze které však byl roku 1941 jako žid z rasových důvodů vyloučen, a tak se vyučil krejčím. 13. listopadu 1942 byl - v pouhých šestnácti letech - poslán do Terezína a v průběhu války poznal i další dva koncentrační tábory, Osvětim a Buchenwald. V Osvětimi viděl svého otce jít na smrt. V dubnu 1945 jako zázrakem uprchl z transportu smrti z Buchenwaldu do Dachau a ukrýval se až do konce války v Praze. Následkem holocaustu přišel téměř o celou svoji rodinu.
Po válce, v roce 1946, studoval na Vysoké škole politických a sociálních věd, začal přispívat do novin a časopisů. Roku 1948 odjel do Izraele jako zpravodaj Lidových novin v izraelsko-arabské válce. Pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu, vedoucí kulturní rubriky týdeníku Mladý svět, byl scenáristou filmového studia Barrandov.
Srpen 1968 ho zastihl i s rodinou na dovolené v Itálii. Rozhodli se zůstat v exilu. Za nedovolené opuštění dostal v nepřítomnosti tři a půl roku vězení, žena dva a půl a syn jeden a půl, dcera ještě nepodléhala zákonům. Krátce pobýval v Jugoslávii, kde působil v záhřebském filmovém studiu, poté žil v Izraeli, v roce 1970 se nakonec usadil v USA, kde od roku 1973 přednášel film, literaturu a scénáristiku na Americké univerzitě ve Washingtonu. V roce 1978 byl na washingtonské American University jmenován profesorem.
Po listopadu 1989 se vrátil do vlasti, na čas se stal šéfredaktorem českého vydání časopisu Playboy. V posledních letech žije střídavě v Praze, a ve svém druhém domově, v USA.
Arnošt Lustig je spisovatelem a publicistou světového významu. Patří k nejvýznamnějším českým spisovatelům, kteří dokázali oslovit celý svět. Jeho knihy vycházejí od počátku šedesátých let minulého století anglicky, španělsky, německy, japonsky, srbsky, holandsky, norsky, bulharsky, polsky...
Jako spisovatel je mimořádně plodný, za svůj život napsal více než čtyři desítky románů, povídkových knih a esejí, které se už od prvních povídkových souborů převážně zabývají tematikou židovství, holocaustu a druhé světové války.
K jeho nejvýznamnějším textům patří knihy povídek Noc a naděje (zfilmováno Zbynkem Brynychem pod názvem Transport z ráje) a Démanty noci (stejnojmenný film Jana Němce). Velký ohlas získaly novely Dita Saxová a Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Obě natočil pod stejnými názvy Antonín Moskalyk.
Lustig stále píše a vydává, v loňském roce šel do tisku jeho zatím poslední román Zloděj kufrů. Mezi lidmi, kteří ho znají osobně, platí Arnošt Lustig za mimořádně vitálního a veselého člověka, kterému ani ty nejtěžší životní zkoušky a nejhorší okamžiky nevzaly chuť do života a specifický humor. A to ani dnes, kdy se již potřetí podrobuje chemoterapii, pro onemocnění rakovinou lymfatických uzlin.
Jestliže za základní téma cyklu Třináctá komnata považujeme překonání nějakého velkého životního traumatu, pak u Arnošta Lustiga máme situaci danou - prostřednictvím filmu se budeme pokoušet odpovědět na otázku, jak dokázal Lustig, tehdy ještě velmi mladý a nezralý člověk, přežít hrůzy koncentračních táborů, nakolik ho to poznamenalo a jak se s tímto zážitkem v dalších letech vyrovnával. A zda se tím vůbec vyrovnal.
(oficiální text distributora)
Recenze (10)
TV/// Obsazení 6/10 Děj 6/10 Hudba 4/10 Efekty 7/10/// +Arnošt Lustig -málo hudebně podkresleno/// Mrtvej němec, dobrej němec. Arnošt Lustig aby se mohl stát světoznámím spisovatelem si musel projít peklem druhé světové. Je obdivuhodné jak se s tím vyrovnal a záslužné, že se o tom rozhodl psát. Tento díl je hlavně o holokaustu a o koncentračních táborech. Tedy více se podobá dokumentům z 2WW. Arnošt Lustig zaujal, jeho život rovněž. Obsah je tedy dobrý, zpracování průměrné./// Celkem 58%/// ()
Výrazně nezajímavý dokument o zajímavé osobnosti je provázen zase jedním z řady těch, u nichž se rodiče vykašlali na mnoho nutných návštěv logopeda. Rauvolfe, věnujte se překladům a nemluvte, hlavně ne do televize. ()
Příběh židovského spisovatele je známý, exkurze po koncentračních táborech nezáviděníhodná a záplava pocitů přenesených z obrazovky nemalá. ()
Na Arnoštu Lustigovi člověk plně pochopí výraz... co tě nezabije, to tě posílí. I přesto, čím si prošel nezatrpkl ( ba právě naopak ) a je na něm vidět jeho nesmírná vůle a chuť po životě. Jeho moto - radovat se i z maličkostí je mi hodně blízké. Vážím si ho nesmírně jako člověka a jedním dechem přiznávám, že ( v tomto případě ) nehodnotím ani tak samotné zpracování dokumentu jako jeho samotného. V těchto případech jde především o předávané zkušenosti a poselství příštím generacím a kdo jiný by měl o těchto hrůzných činech informovat než člověk, který si tímto peklem sám prošel. Sice když vypráví, bere to s černohumorným nádechem ( což je lidská výsada, zaplaťpámbu za ni, jinak by se člověk musel zbláznit ), přesto je v jeho očích patrné, čím vším si v mládí prošel. Jak sám říká, PSANÍ o zážitcích s holocaustem je jeho celoživotní TERAPIÍ. p.s. to já spím jako nemluvně. A jak to děláš? ... Počítám do tří.... někdy i do čtvrt na čtyři. Myslím, že tento vtip samotného Arnošta Lustiga hodně vystihuje. ()
Hm, velký fabulátor, manipulátor a vtipálek A.L. se svými komnatami číslo jedna, dvě a tři, někdy až do čtvrt na čtyři... Jo, respekt - a napadl mě taky jeden vtip... . . . Ale pozor! Nesmíte říct ani popel, nesmíte se ptát, nesmíte polemizovat, sic vás hnedle sejmou jako takzvaného >popírače< ... :-/ - - - P.S. Pepík R. si přivařil, ale je smutným faktem, že z rebela a beatnika je dnes už jenom mediální lokaj... - - - P.P.S. Paradoxně zrovna dnes A.L. zemřel. Právě když jsem po zhlédnutí pořadu dosmolil ten svůj výše napsaný stručný komentář, jsem se to dozvěděl z večerních zpráv... Chtěl jsem být jizlivější. Jsem na rozpacích! Ale nenadělám nic! . . . Tak pokoj Vaší duši pane spisovateli, i když d.m.s.n. jste jím nebyl o moc lepším, než jakým jste byl vykladačem historie! To si myslím, Vašim adorantům a mediálním mýtůtvůrcům (ať už jsou jimi z jakéhokoli důvodu...) navzdory! A v tom mém názoru není žádná osobní zášť či neúcta, pár Vašich knížek jsem nakonec četl a mám i ve své knihovně. I ty filmy natočené na Vaše náměty jsem kdysi se zájmem sledoval. A snažil jsem se i respektovat Vaši poměrně úzkoprofilovou uměleckou licenci, ale PRAVDA je nakonec stejně jen jedna a vy jste s ní vždycky obratně manipuloval k obrazu svému. Vy jste svoje fikce psal, vydával, prosazoval a prodával jako pravdu! Ať již Vaše pohnutky byly jakékoli, mě osobně mrzí, že jste to dělal, protože v mých očích tím klesala právě ta možná umělecká síla vaší literární práce. Nikdy to zcela nepochopím, i když se domnívám, že vím proč tomu tak bylo. On se totiž z holokaustu - a mně to připadá dost šílené - stal docela výnosný byznys. O vašem členství (a nejen formálním - ale aktivní činnosti!) v KSČ v dobách jejích největších zločinů v padesátých letech počínaje a vaší účasti na všelijakém tom >mediálním byznysu< na náklady pojištěnců jisté zdravotní "pojišťovny" v době >porevoluční< konče se už raděj ani zmiňovat nebudu. Ano, o tom se už nemluví... To je vše, co jsem chtěl říct. . . . Naše slova i činy stejně nakonec posoudí dle Vaší víry někdo jiný... A jestli vás pohřbí v Praze a někdy se dostanu na Váš hrob, položím tam kámen. Mír. - - - P.P.P.P.S. (doplněno 2.3.2011) Po vší té účelové nekrologové masáži spojené s úmrtím A.L. se s jistým znechucením nad většinou médií musím zeptat: Komu tohle všechno slouží! To se v téhle zemi a v téhle době nenajde jediný poctivý a statečný novinář, co by se svými profesionálními možnostmi přístupu k informacím a po pečlivém studiu všech(!) zdrojů šel proti proudu a poctivě, věcně a kriticky místo v rámci jakýchsi podivných mediálních her tendenčního adorování a podbízivých blábolů zhodnotil život a dílo jednoho kariéristy? Je to snad v našich časech nemožné už jen proto, že A.L. byl >mediální< Žid? Smutné v Česku l.p. 2011. Nebo že by byl už luach 5771? :-/ - - - - - (Poprvé a klidně naposled viděno 26.2.2011 na ČT1 coby třináctém prostoru českých celebřití, hodnocení 161., komentář zde jako jedenáctý - 26.2.2011) ()
Reklama