Lůno

Nápad/téma za milión, ktorý ma potešil rovnako ako svojho času jeden kórejský kolega, ale tu veškerá paralela končí. Womb je europart v plnej polnej, hypnoticky pomalé tempo, stelesnený minimalizmus vizuálny aj výrazový, ale napriek tomu so silným impaktom. Fliegauf nahlas medituje a rovnaký (niekedy až zbytočne moc široký) priestor necháva aj divákovi. Analyzovať budem pri pive, snáď len že Smith (veľmi zaujimávy typ) aj bongirl Eva tu hrajú hereckú superligu. 75% (30.08.2011)

Hodně drsné téma k zamyšlení - když někoho tak moc milujete, čekáte na něj léta a pak o něj v tak krátkém okamžiku přijdete a najednou je tu možnost, dostat ho zpět. Ale za jakou cenu! Bylo mi velmi líto Rebeccy, ale zároveň i Tommyho. Oba jsem je chápala a ta situace neměla řešení, alespoň ne takové, aby tím někdo netrpěl. Mimochodem ta scéna smrti byla moc pěkná. (06.10.2014)

Hodně rozpačité dojmy. Na jedné straně vizuálně robustní a meditativní styl Benedeka Flieghaufa podpořený nádhernou kamerou a výpravou v téměř bergmanovském bezčasí, na druhou stranu nutnost konstruovat hypotetickou situaci a jakýsi "über"freudiánský paradox, v němž se symbolické zdvojení matka-milenka stává biologickou realitou. Právě v té hypotetičnosti možná tkví zásadní problém - ačkoli režisér přiznává fascinaci genetickým determinismem, jediný, kdo by mohl tenhle film adekvátně posoudit, je psychoanalytik. Jde tu prostě víc o symbolické než "tvrdě vědecké" ztvárnění fantazie o matce, které není vázána neprostupným tabu. V Lůně je spousta výborně vystavěných situací, na druhou stranu v něm vidím velké napětí mezi Fliegaufovou metodou "chladného pozorovatele" a zúčastněného komentátora. Přišlo mi, že nikdo na place (pochopitelně) nevěděl, co si o příběhu a vztazích postav myslet - je to tak nesmírně složité a spekulativní, že se celý film uhnízdil na hodně nestabilním podloží mixu dramatu, romantického filmu a pohádky. Následkem toho se z něj vytratil ohromující dojem soustředěnosti, jaký jsem pociťoval při sledování Dealera a občas se do něj vkrádá dojem brilantně natočené bezpohlavnosti. (10.08.2011)

Zvláštním způsobem krásný film s podmanivou atmosférou, nádhernou klidnou kamerou, v pomalém tempu vyprávěný, s něžnou a okouzlující hudbou a v neposlední řadě o málo slovech.. Rebecca v podání Evy Greenové fantastická, nemám žádné připomínky, uvěřila jsem jí každý pohled, každou prolitou slzu a podlehla jsem příběhu o její životní lásce, opravdové, hluboké, zraňující a ve finále fatální.. Nesoudím, to mi nepřísluší, jen hodnotím velice dobře odvedenou práci a proklatě zajímavý námět k zamyšlení.. (20.06.2021)

Jakože divné filmy mi většinou nevadí, ale tohle bylo ještě o řád někde jinde. Jednak teda film dobře pracuje s atmosférou a pocity, dialogů tam je méně, ale nároky, které si matka činí na syna, jsou skvěle vyjádřené. Na druhou stranu ten konec, ke kterému to celé spělo a který byl každému jasný, byl dost zvláštní. Myslím, že tenhle artový zážitek už si znovu nedopřeju. (06.01.2015)