Lůno

Hodně rozpačité dojmy. Na jedné straně vizuálně robustní a meditativní styl Benedeka Flieghaufa podpořený nádhernou kamerou a výpravou v téměř bergmanovském bezčasí, na druhou stranu nutnost konstruovat hypotetickou situaci a jakýsi "über"freudiánský paradox, v němž se symbolické zdvojení matka-milenka stává biologickou realitou. Právě v té hypotetičnosti možná tkví zásadní problém - ačkoli režisér přiznává fascinaci genetickým determinismem, jediný, kdo by mohl tenhle film adekvátně posoudit, je psychoanalytik. Jde tu prostě víc o symbolické než "tvrdě vědecké" ztvárnění fantazie o matce, které není vázána neprostupným tabu. V Lůně je spousta výborně vystavěných situací, na druhou stranu v něm vidím velké napětí mezi Fliegaufovou metodou "chladného pozorovatele" a zúčastněného komentátora. Přišlo mi, že nikdo na place (pochopitelně) nevěděl, co si o příběhu a vztazích postav myslet - je to tak nesmírně složité a spekulativní, že se celý film uhnízdil na hodně nestabilním podloží mixu dramatu, romantického filmu a pohádky. Následkem toho se z něj vytratil ohromující dojem soustředěnosti, jaký jsem pociťoval při sledování Dealera a občas se do něj vkrádá dojem brilantně natočené bezpohlavnosti. (10.08.2011)

Po mnoha stranách (a obzvlášť po té vizuální a psychologické) je Womb naprosto epickým dílem. Ve zdánlivě klidně plynoucím ději je maximum tenze a dechberoucích záběrů, to všechno propleteno velmi kontroverzní tématikou. A jediný pohled Evy Green ve mně dokázal vyvolat stavy panické úzkosti. Možná až mrazivě dobré, a snad i to je důvodem, proč se nemůžu odhodlat k plnému počtu. (11.08.2011)

Skvěle hutná atmosféra, silné téma, perfektní kamera, ale Lůno dojíždím na tom, že chce líným stylem vyprávěním prodat fatálnost vztahu ústřední dvojice, ale to se mu na tak malém prostoru ani zdaleka nepodaří. Tady měl jít Fliegauf buď do extrému a natáhnou stopáž na dvě a půl hodiny, což by přežili jen nejodvážnější, nebo se zaměřit jen na jedné životní fázi a na ní celý vztah rozpitvat. Jinak samozřejmě skvělá Eva Green. (02.04.2012)

Fliegaufem nastolené oidipovské drama přivedené do extrému na mě v kině sice působilo do velké míry vykonstruovaně a uměle; na druhou stranu když jsem situaci přijal jako danou, přestal o ní přemýšlet, a na místo toho se zaměřil na motivaci a rozhodnutí hlavních i vedlejších postav, rázem se z Lůna stal jeden z nejpodnětnějších filmů letošního roku. Fliegauf klade otázky etické i morální a přitom sám jako autor zaujímá ambivalentní postoj a nevnucuje nám ani náznakem nějaká východiska či názory. Když se pak po filmu po plátně v naprostém tichu začnou sunout závěrečné titulky, můžete si popřemýšlet nad tím, jaký je váš vlastní názor...a možná zjistíte, že je váš postoj k tématům filmu stejně nejednoznačný, jako vztah Rebeccy a Thomase. (04.09.2011)

Zajímavá atmosféra 1) Trochu utahaný a pomalý snímek s výbornou filmovou řečí nás uvádí do světa bezčasí. Děj probíhá během asi třiceti let a všechno je stále stejné. Spíš než scifi zobrazuje snímek alternativní paralelní vesmír. 2) Izolace od všeho působí neuroticky. 3) Je dobré předem nic nevědět, diváka pak čeká několik zajímavých překvapení v souvislosti s tím, jak se odhalují pravidla hry. 4) 28letý Angličan Matt Smith (Tommy) je pěkný kluk s oduševnělým výrazem v tváři. (30.06.2017)