Počátek

Žádná bomba tentokrát. Fajn žánrovka vystavěná na originální premise - ale i to může u Nolana po dvou majstrštycích znamenat zklamání. První půlka je skoro až nezáživně vysvětlující, v druhé se do puntíku naplňuje plán, a proto je Počátek poněkud mechanický a ne-zas-tak-moc strhující. Je obdivuhodné, jak Nolan prolíná klidně i pět různých vrstev děje, po jejich složení se ale vyjeví poměrně banální kompletní obraz. Počátek není vychytrale rafinovaný jako Dokonalý trik, ani dramaticky vyhrocený jako Temný rytíř. Vlastně jde možná o první film, kde Nolan není o krok před divákem, ale "jen" s ním stylově proplouvá zajímavými kulisami, aniž by měl v rukávu nějaký trumf - samozřejmě vyjma vytrvalé divácké paranoie, jestli jsme zrovna v realitě, snu nebo v páté vrstvě snu ve snu. (15.07.2010)

Dokonalá lahůdka pro Nolanovo potěšení. Co si kdy tento režisérský mistr na svých filmech nejvíc užíval, užívá si v Inception do poslední vteřinky. Ať už jde o hlavního hrdinu plného vnitřních rozporů v prostředí daleko větším než on sám, o nejednoznačné závěry a v neposlední řadě o několik dějových rovin střídajících se v centru dění (tato libůstka, natolik osvědčená v Temném rytířovi, je zde dovedena na nejzazší možné maximum). Zkrátka dostáváme všechny finty, nad kterými jsme kdy pokývali hlavou - v jednom efektním balení, které si vás omotá od prvních minut tak pevně, že nezbude nic jiného než hladově sledovat osudové příběhové nitky. A když Leonardo DiCaprio dokončí herecký megakoncert a Hans Zimmer ten hudební, je jasno. Přišel nový filmový life-changer. (23.07.2010)

Hranice inteligentního blockbusteru opět posunuta. Nolan dokázal komplikovaný příběh přednést tak, aby ohromil a fascinoval v každé své sekundě, aby donutil k hlubokému zamyšlení, ale přesto aby zůstal srozumitelný a ve své komplexnosti neztratil nic ze zběsilého tempa i úzkostné atmosféry. Spolu s kongeniálním Zimmerem dokázali zplodit natolik strhující opus, že každá emoce v něm zdá se silnější, každá přestřelka hutnější (a to musím přiznat, že dokonale natočeny nejsou), každý hektický moment napínavější a každý dialog prožitější. Obecně lze říct, že "způsob provedení" (režie apod.) zde překračuje veškerý potenciál už tak brilantního scénáře, pokud to takto zvlášť vůbec jde posoudit... Více mých nadšených ovací ZDE 10/10 (24.07.2010)

Po 30 minutách jsem film vypnul a řekl jsem si, že tohle tedy nezvládnu. Pak jsem si ale řekl, že když má film přes 90% hodnocení, tak ho přece musím vidět. Tak jsem si film pustil podruhé. Realita, sen, sen ve snu a ještě sen ve dvojitém snu....to už šly na mne mrákoty. Zřejmě má Leonardo DiCaprio velkou sílu v myšlenkách, neboť i na mne provedl "Inception". Také jsem upadl do hlubokého snu. Bohužel jsem ale nebyl napojen na myšlení s hlavními hrdiny, takže jsem nemohl sledovat jejich osudy. Neměl jsem sebou svůj talisman, neměl jsem architekta a chemika. Nevěděl jsem tudíž, co je sen a co realita. Matrace a polštář "Dormeo" udělalo své a já měl svůj svět. Pak jsem se probral. Nepadal jsem 40 minut v dodávce, ale matka na mne ječela, jestli nechci večeři. Film jsem si tedy pustil potřetí. Bylo to dlouhých 148 minut utrpení. Dávám 1* za líbezný hlas Edit Piaf, který mne čas od času probral. (13.11.2010)

V nejtěžší filmové disciplíně zfilmování "reality snu" Nolan neuspěl (i když je pravda, že lucidní snění jsem si vždy představoval nějak takhle), Věčný svit tak i nadále zůstává jediným hraným počinem, který to uvěřitelně dokázal. Nolanovo snění je nahodilosti, překvapení, absurdity i surrealismu zbavené a díky chladnosti, odosobněnosti i pragmatičnosti zaměnitelné spíše za virtuální realitu. Což není zápor, pouze konstatování. Počátek od počátku přichází se složitým, ovšem do detailů promyšleným mnohavrstevným světem, do kterého je umístěn děj sice jednoduchý (klasický formát heist movie o vychytralém plánu, kde má každý svou pevně danou roli), ale nikoli hloupý. Navíc je to dokonalé řemeslo, to jak přehledně se zde pracuje s pěti (či dokonce šesti?) plány současně je obdivuhodné. Za co však Nolanovi tleskám je závěrečný několika vteřinový záběr, který je ve své jednoduchosti dokonalejší (a "blade runnerovsky" nadčasovější) než sebelepší šokující pointa. A nejlepší na tom je, že je to postavené tak, aby to fungovalo pro obě teorie stejně. PS: Až s vícenásobnou projekcí jsem si uvědomil, že pro mě je na tom vůbec nejpřitažlivější Cobbova osobní katarze skrze podobu Mal aka zhmotnění sobě sama nepřiznaného činu, který Cobba pronásleduje a nenechá v klidu (sice to může být i jinak, ale pro mně má Počátek kouzlo právě a jen s touto interpretací, tak mi neberte iluze a za to předem děkuji; jakkoli ta "filmová" je podmanivá i životaschopná). (22.07.2010)