Tajemství

Příběh kvalitativně asi o dvě třídy výš než Krysař. Landa pochopil, že muzikál se nedá vystavět jen na dvou melodiích a dobře pracuje s hudebními doprovody a vokály. Hudba je ryze muzikálová, ale ne lacině podbízivá. Ale hlavně struktura příběhu, do níž pronikneme až na samém konci, kdy se odhaluje, že se jedná vlastně o čtyři časoprostorově rozrůzněné linie, které jsou do sebe poskládány jako panenky matrijošky, je přinejmenším fascinující. Ve filmu jde o poměrně prověřenou metodu, ale v divadelním a muzikálním představení jde o něco ojedinělého. Paradoxně je největší slabinou absolvent FAMU Daniel Landa, který prostě hrát neumí a jeho patetická, strnulá gesta spíš otravují. Na druhou stranu je na pódiu všehovšudy chvíli, takže se to ztratí. (23.02.2009)

Jest velkou skodou prevelikou, ze se mi nedostalo sance videt Tajemstvi nazivo. Ale i v teto zaznamove verzi jsem zcela pohlcena. Dokonale herecke vykony podtrhuji perfektni zpev predevsim Lucky, Jany a Lindy, ale i ostatnich. Jsem ohromena a uchvacena. Neskutecne poutavy pribeh, vyborne zvladnute skoky do snu a naprosto neprekonatelne velke finale. Absolutne neocekavany konec, nepredvidatelne a ohromujici. V dialozich se da najit i velmi mnoho moudra. Tleskam. Na tomto se podileli opravdovi velci umelci. (26.10.2012)

Vynikající příběh vystavěný na postupném odhalování pravdy s gradací, která mě složila do kolen. Nic takového jsem opravdu nečekal, i když zpětně vše do příběhu logicky zapadá. K tomu si přidejte naprosto úchvatnou hudbu, kde každou jednotlivou píseň můžete označit za hit a výsledkem je jeden z nejlepěích muzikálů, jaké je u nás možno vidět. 90 % (21.03.2009)

Muzikál jsem viděla v divadle Kalich a byl parádní. Skutečně hodně promakaný a hodně dobře vymyšlený příběh. Ten závěr jsem nečekala, docela mě překvapil. Místo Lucky Vondráčkové tam zpívala Zuzana Norisová, pak tam byla Linda Finková a Lucia Šoralová. Mirjam Landa má šťastnou ruku při své práci a s Danem tvoří výborné pracovní duo. Musela jsem si koupit i CD. Pouštěla jsem si ho pořád a pořád. Až mě chtěli všichni vystěhovat. K to mu naštěstí nedošlo. (21.05.2009)

Píšu podle živého představení (2010) a můj dojem vystihuje přirovnání ke školnímu představení, kde je zábavnou, hravou a poutavou formou puberťákům sdělováno něco jednoduchého a výchovného. Jakoby výprava vítězila nad obsahem. Scéna se mění co pět minut a jevištní technici jsou tak chvílemi doslova součástí představení. Oželel bych všechen ten oheň, vodu, kouř a pyrotechnické efekty střídající sdělení typu „pozor milé dámy na hry s tarotami“ nebo Eliščino: „Je toho za jednu noc na mě trochu moc.“ (Na to, že Eliška je hlavní postavou v muzikálu, toho na rozdíl od Anežky moc – zásadního – nezazpívá.) Když Anežka zpívá „Věřím, tedy padám“, jakoby nestačila slova písně a výkon zpěvačky (mě tedy ano). Jiřík ze zákulisí přiveze velké dřevěné schodiště, Anežka na něj během zpěvu vystoupá, on ji párkrát otočí a ona pak sejde dolů… Je to jen na (ne že nezajímavý) efekt nebo je za tím ono hluboké sdělení? To samé se totiž děje předtím Eliščce v „Magické noci“ (Eliška - viz výše - nezpívá a je jen vystrašená). Je chvíli zavěšena v síti a párkrát se zhoupne skoro nad publikem. Zajímavé, ale Tina Turner na plošině nad diváky to není. Uznávám, že pointa je zajímavá… ale není to poprvé, co takovou vidím. Především ji ale překryje polopatické vysvětlování předchozího děje ve stylu Sherlocka Holmese, kdy se dozvíme, kdo byl kdo. A není to první shrnutí v ději. Někdo kdysi řekl, že „pointa zabíjí báseň“. Jak píše v komentáři Cassandra, pointa opravdu „likviduje jakoukoliv nelogičnost předchozího děje“, ale obávám se, že nejen ji. Chcete vědět, jestli „si řekli to kouzlo“? To si piště, že se to dozvíte. Nevím, proč se to jmenuje Tajemství, vše je nejen vysvětleno ale několikrát polopaticky zopakováno. Přitom jsem se (asi ve svém věku) nic nového nedozvěděl („doba je uspěchaná, povrchní…“ - mimochodem proč to svádět na dobu, není to o lidech?). A zásadní pravdu o černém mraku, slunci za ním a pomíjivé iluzi duhy jsem pochopil hned napoprvé, nemusela mi být ještě dvakrát opakována. Mám pocit, že kdo trochu vnímá život, tak to vše už ví, kdo nevnímá, tomu edukativní muzikál moc nepomůže (ale pokud je cílovou skupinou omladina, budiž). Daniel Landa: "Tajemství je samozřejmě dál než Krysař. Ten byl mým prvním dílem. Nic z toho, čeho bych se dneska v Krysaři nedopustil, v Tajemství není. Píšu ho poučenější…“ Já nevím, v čem je Tajemství dál než Krysař, na mě prostě nepůsobí poučenější, ale poučnější, přesněji poučující. Kdybych na muzikálu nebyl v divadle ale v klidu a teple domova, možná bych nebyl tak náročný. Ale i tak si doma příště pustím zase Krysaře, protože „dětská láska je čistá“ (Tajemství) a "přeju si barevný duhový klid" (Krysař). ;-) (18.11.2014)