Ciao

Už dlouho se chystám k tomuto filmu napsat komentář, zatím sem se však neodvážil cokoliv napsat. Bojím se že nedokážu přesně popsat, co ve mně tenhle film vyvolal. Je v něm krásně zobrazen smutek po milované osobě, který je z obrazovky během chvíle přenesen na diváka v podobě hluchých scén, kdy ticho navozuje vysvětlení, jaké to je být sám. Prázdné pohledy hlavní postavy do ještě rozestlané postele, tak jak to jeho přítel zanechal, onu depresivní náladu ještě ženou o stupeň víše. Po krátké chvíli, kdy už je smutek a prázdnota ve vás k nevydržení, se objevuje krásný anděl v podobě itala Andrei (Alessandro Calza) a srdce zaplesá, že konečně nahradí onu prázdnotu po zesnulé osobě. On však truchlí též a máte to stereo. Neuvěřitelný snímek, u kterého jsem nedokázal udržet slzy a prožíval pocity s postavami. To že ve snímku není přelidněno je jen dobře a upoutáme se jen na příběh dvou hlavních postav. Melodie, které provází tento snímek melancholii jen prohlubuje a jen doufáte, že konečně přijde něco, co oba povznese a najdou smysl života. Když už se zdá, že se tak stalo, je všemu konec a vám nezbydou jen oči pro pláč a jen přemýšlení jak to asi mohlo pokračovat dál. Nepřišlo mi to jako bych sledoval film, ale byl součástí smutného života oněch postav. Viděl jsem už hodně filmů s homosexuální tématikou, ale tenhle se drží na první příčce a jen těžko ho nějaký film dokáže překonat. (28.11.2011)

Tak násilná snaha (naprosto bezvýsledná) o art se vidí jen málokdy, a i ten kousíček originality ve finále zabíjí táhlé scény "lidi, bulte", které spíš ale člověka natěší na závěrečné titulky. Dialogy jsou jako z jazykového kurzu pro mírně pokročilé a všichni tři herci působí, jako by je sebrali na castingu, který se pořádal v okresním kulturáku (nic proti ochotníkům, ale před kameru by měl jít někdo, kdo umí vyjádřit emoce, aspoň trošíčku, Mark byl mouchy snězte si mě, jeho nevlastní čínskou sestru mouchy už dávno sežraly a jejich nový italský přítel se tak dlouho učil americkou výslovnost, až zapomněl hrát). Námět má potenciál, člověk by u toho mohl řvát do halelůja, jenže Ciao je sice k pláči, ale ne ke smutnění. Na kýženou otázku "Did you love him?" divák čeká hodinu a stejně z toho nic není. Dávám přednost filmům, kde nemusím přemlouvat postavy, aby se už konečně k něčemu odhodlaly. Jinak, jak píše HollyW, po tom, co člověk zhlédne britský Weekend, kdejaké queer drama mu zkrátka nevoní. (28.03.2013)

Krásný a příjemný snímek, který se zaobírá zejména láskou a přátelstvím. Na první pohled tento film možná vypadá až přiliš amatérsky, ale jeho vyznění rozhodně není žádná tuctová záležitost. Líbil se mi nápad, kde byla jedna z postav (Mark) představena jinými (Jeff a Andrea), a to ze dvou různých pohledů. A ikdyž se ve filmu Mark objevil opravdu minimálně, tak i přesto byl tím, kdo tahal nejvíce za nitky. Zkrátka snímek, který říká, že když se vyrovnáváte se smutkem nad ztrátou milované osoby, tak by jste na to rozhodně neměli být sami. (16.09.2012)

Holding a shot until the cows come home, are milked dry and put out to pasture once again does not make an art movie. Nebýt italského, řekněme impresária, Alessandra Calzy (který se částečně podílel na příběhu a zahrál si Itala, co se na něj dobře kouká - na herecký debut to nebylo úplně špatné!), Ciao by nebylo ani na ty dvě hvězdy, je to zklamání týdne (ano, jen týdne). A z toho jedna hvězda je za to, že se ve filmu nikdo nesvléká. Film je i přes necelou hodinu a půl zdlouhavý až dlouhý (viz úvodní citace z recenze v NYT), je to bohužel nudné, ukňourané, a to i přes původně zajímavý nápad, který ale pak trochu sklouzne do klišé... tomu ani neříkám spoiler warning. A to ještě nemluvím o zpracování, které je místy až na facku (nechci hnidopišit, ale za všechny zmíním aspoň zvuk - viz zcela bezvýznamně hlasité polykání (sic!) snad všech herců, to přece muselo rušit všechny - anebo zhůvěřilé svícení: totálně rušivé /asi "umění"?/ spodní nasvícení herců doma při večeři, proč?!). Dialogy působí škrobeně, paradoxně příliš "filmově" (všichni hned vědí co říct, na co se zeptat, kde je aspoň náznak přirozenosti?). Ke konci se film místy trochu zlepší (jako by začal režírovat někdo jiný?), ale oba předchozí snímky původem malajského režiséra Yen Tana (*1975) budou přece jen zdařilejší (Happy Birthday /2002/ a Deadroom /2005/). Škoda. (24.08.2011)

hodně rozporuplný film, který paradoxně nejvíc říká, když se v něm mlčí. Dalo mi hodně přemáhání ho dokoukat, protože obsahuje hodně zbytečně protahovaných scén a rozhovorů, které zejména kazí "herci" a jejich stroze působící projev ... naštěstí aspoň dobře vypadají ;-) Námět je zajímavý, jen to provedení bylo na můj vkus utahané - asi měl s filmem režisér určitý umělecký záměr. Nakonec však dám slabé 3*, protože jeho kouzlo se ke konci projevilo. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 0 (3*MAX) ] (11.01.2015)