Sin Nombre

Upřímná kritika života, ke kterému jsme všichni (v duchu Sartrova pojetí) odsouzeni. A svobodných (?) rozhodnutí. Je mi jasné, že v tomhle kontextu mluvit o "svobodě" je na pováženou, nicméně je to na místě. Sin Nombre je vyloženě existenciálním snímkem, který bez jakékoliv omáčky servíruje podívanou na odhalené jedince, kteří musí nést následky svých rozhodnutí, a to dost syrovým způsobem. Casper se přidal ke gangu Mara Salvatrucha. V komunitě, v níž žije, mu členství zajistí ochranu, zázemí, respekt. Vlivem okolností se náhle rozhodne, že všechno změní... Mladá Sayra se vydá se svým otcem na cestu do země snů. Stejně jako Casper se ale rozhodne seskočit z vlaku... a stejně jako on i ona je vyplivnuta do nelítostného boje o přežití a nucena hledat směr. Cary Fukunaga svou výpovědí ze života "za hranicí" (nebo na hranici?) zabodoval na celé čáře. Jeho výplod mi svým motivem připomněl Cidade de Deus, který je sice zpracovaný ze zcela jiných přísad a jiným způsobem, nicméně jeho chuť je stejně hořká. A nezapomenutelná... Víc než na efekty a ozvláštnění narace klade režisér důraz na autenticitu příběhu, prosté zachycení událostí v dokumentárním stylu. A je to právě ta zdánlivá odtažitost a nezaujatost, která dráždí - to "smíření" s tím, že "takhle to prostě je" a tak se na to podívej. Na mě pan Fukunaga rozhodně zapůsobil. (17.10.2009)

Ne každého zaujme takto stavěný příběh - popravdě i já jsem šel na tento snímek do kina pouze náhodou a se mnou jej sledovalo asi tak sedm lidí. Chyba těch, co pouze pohlédli na plakát, přišli totiž o náramnou podívanou, v našich končinách nezvyklou a velmi, velmi sugestivně podanou. Špína, prach, krev, pot... vše v průběhu filmu vnímáte do nejmenšího detailu a na tom celý snímek stojí - snaží se diváka vtáhnout do děje tak, aby cítil, že je jeho součástí... A náramně se mu to daří. (29.12.2010)

Gang je navždy a když zabijete vůdce, tak se před rozzuřenýma Mexikáncema neschováte ani na Sibiři. Drsný až brutální film a především pravdivý, což podtrhují herci, u nichž jsem si chtě nechtě položil otázku, zda z podobného prostředí skutečně nepocházejí. Fukunaga si postavil laťku vysoko a já jen doufám, že mu to nebude na škodu. 90% (05.07.2010)

Vizuálně je to možná fajn, příběhově mě to ovšem docela minulo. Máme tu brutalitu pouličních gangů, snahu dostat se za hranice i několik zmařených lidských osudů. Mezi tím vypráví debutující režisér milostný příběh mladého gangstera a dospívající dívky, který ve své druhé polovině přestává být zajímavý a začne být hodně předvídatelný. Vše odstartuje porušení základního pravidla gangu – jeden píchl druhého. A pokračuje snahou imigrantů dostat se do Spojených států na střechách vlaku. V kulisách často zpustošených měst se tak kloubí sociální drama, milostný příběh i thriller, nic však i přes solidní autenticitu neposadí diváka na zadek. Vadila mi i pasivita některých postav, ve finále tak leccos schematicky ústí tam, kam leckterý prokalkulovaný kousek let minulých. Snímek jsem navíc bohužel viděl v dost mizerném českém dabingu, což výsledném dojmu moc nepřidá. (12.06.2014)

Kdo očekává dobrodružný snímek v tom smyslu, že uvidí opravdu nějakou dobrodružnou jízdu, bude zklamán. Sin Nombre je opravdu kriminální drama thriller, v němž se najde nepatrné místo i pro romantiku. Toť ale vše. Dobrodružství jako takové určitě ne. Tento snímek však dovede potěšit svým naturalistickým zpracováním, příběhem, ale také prolínám lyričtějších scén s těmi drastickými. Hodně bych pochválil kameru a celkově vizuální zpracování. (08.12.2013)