Reklama

Reklama

Šachová královna

  • Francie Joueuse (více)
Trailer

Obsahy(1)

Hélène žije se svým manželem Angem a dcerou Lisou v jednom městečku na Korsice, kde pracuje jako pokojská v hotelu. Žije skromným a monotónním životem, avšak v rodinné harmonii. Jednoho dne při úklidu pokojů narazí na mladý americký pár oddávající se hře v šachy. Kouzlo královské hry ji naprosto pohltí a s velkou zarputilostí si vymíní, že se ji naučí. Za tím účelem vyhledá tajemného pana Krögera a naléhá na něj, aby ji do tajů šachu zasvětil. (claudel)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (18)

lucijelucije 

všechny recenze uživatele

Joueuse je hrozně zvláštní film..Ten příběh je podle mě velice silný, a pěkný. Situace, která se stala Helen, může potkat každého z nás po mnoha letech. Každodenní stereotyp, neklapající manželství, práce za pár "šupů",a žádná volná chvíle pro sebe sama.Helen nemá žádný koníček, který by tento stereotypní a prázdný život zaplnil..A najednou bác, najdete něco, co vás baví. Vše se otočí k lepšímu, máte pocit, že jste užiteční, že jste tu prázdnotu zaplnili. Šachová královna je sympatický příběh, kde najdete emoce, přátelství, beznaděj, strach a naprosté uvědomění si sebe sama. Někdy prostě nemůžete myslet pouze na druhé, někdy musíte myslet i na sebe..Ono totiž obětovat se pro druhé, může znamenat vaší osobní a životní prohru. ()

Olafson 

všechny recenze uživatele

Dáme jednu umolousanou hvězdu s odřenýma ušiskama, protože si paní režisérka kousla do tématiky, o které zjevně neví ani zblo. Pevně doufám, že snad líčená úroveň šachového turnaje (sice zjevně nějakého pouťáku, ale první cena měla být 1.500 éček, hmm) musí být i ve Francii přeci jen o trochu vyšší. No na konci naše sveřepá uklízečka ještě vyhrožovala, že pojede do Paříže, kde bude hrát asi s Maximem Vachierem-Lagravem, ale i toho určitě naprosto odrovná, protože je nabitá z předchozí četby Bílého Tesáka. Dobře, naše dobrá uklízečka četla jiný román Jacka Londona,  a sice Martina Edena, který není tak infantilní a dá se z něj například naučit, jak se dá zasebevraždit utopením, ale je otázkou, jak jí mohl pomoci. Protože film je primárně o tom, že i skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále, když zatne svalíky, tak vzhůru české ficky nakoupit domů soupravu šachů, přečíst si pro inspiraci třeba Lovce mamutů od Štorcha a David Navara to může zabalit. Kdyby zahrála hlavní hrdinka aspoň jeden pořádný kozí gambit a kdyby v poslední partii naslepo její soupeř nešel srabácky do autu na podivné pole J4, dal bych možná hvězdy dvě. Kecám, nedal, na šachové filmy jsem pes. ()

Reklama

StarsFan 

všechny recenze uživatele

Příjemně minimalistický film zaměřený na postupné budování netradičního vztahu mezi dvěma postavami, univerzitním profesorem v důchodu a jeho pokojskou, kteří spolu jednou týdně hrají šachy. On je sečtělý samotář, který se společnosti od smrti své ženy straní a má nálepku podivína; ona pochází z nejnižší sociální třídy a postupně si uvědomuje, že chce od života víc. Caroline Bottaro měla obrovské štěstí, že hlavní role svěřila Sandrine Bonnaire a Kevinu Klinovi, jejichž civilní herectví je stoprocentně uvěřitelné a chemie ve společných scénách tak hmatatelná, že pouhými pohledy nad šachovnicí dokážou utáhnout celý film. Zvlášť jejich poslední partie, která se odehrává pouze skrz vyřčené tahy, je znamenitá. ()

zahadum 

všechny recenze uživatele

Upratovačka Helen v hoteli objaví čaro hry v šachy, doma s tým moc u manžela podporu nemá. Skúsi šťastie u samotársky žijúceho bohatého "čudáka " o ktorom sa v meste kadečo hovorí. Postupne sa Helen do tejto kráľovskej hry dostáva a osobný aj pracovný život ide trocha bokom. Civilne natočený minimalistický malý film v ktorom sa stretáva náhle vzplanutie do hry dve rôzne sociálne triedy. Herci na jednotku a záverečná šachová partia " bez šachovnice " je excelentná ! ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Škoda, že režisérka příjemně komorní a uzavřený příběh tlačí do roviny osudové romance všemi těmi nezvládnutými symboly a přehnaně rozevlátými extempore, které se do vyprávění cizorodě vnucují. Chápu, že je tu snaha o "žensky" procítěný styl, ale Bottero se do něj musí tlačit. To není dobré. Mohl to být opravdu intimní a herecky propracovaný koncert, takhle každou emotivní chvilku zkazí nějaký chtěný dovětek, který má z všedního udělat nevšední. Nic takového ale není na místě, bohužel. ()

Galerie (27)

Reklama

Reklama