Mít někoho do deště

Československý televizní film o desetiletém Honzovi Kroupovi, jenž žije pouze s otcem a jenž se stává ve škole terčem šikany dvojice hlupáků. Obtloustlého a nebojácného outsidera, jenž se brání nespravedlnosti po svém, což později vyústí v kázeňské tresty u ne zrovna empatické výchovné poradkyně V. Galatíkové, ztvárnil L. Bech, pro něhož byl Létající Čestmír herecký vrchol. V roli otce, jenž pracuje na nočních směnách v tiskárně, aby mohl synovi zabezpečit maximální péči se objevil P. Čepek, jenž bohužel nedostal příliš v tomto čtyřicetiminutovém filmu příliš prostor, avšak přesto je jasně vidět jeho herecká výjimečnost. V malé roli nestálého žáka zvaného nelichotivě Šprček se ukázal mladý J. Strach a v ještě menší roli se objevil ředitel školy V. Besser. Závěr Moskalykova snímku je těžce rozpačitý, přesto z něho lze vypozorovat jakési poselství a nosnou myšlenku, jak je pro dítě důležité, aby mu byla i přes nepřízeň okolí projevena důvěra a mělo ve svých nejbližších za každého stavu skutečnou oporu. (02.12.2016)

Defacto takové nic, ovšem až extrémně reálně natočeno. Třeba takový fotbálek na kluzké školní chodbě, to mě až dojalo, neb se vždy jednalo o tu nejoblíbenější činnost nás kluků hračičků. Také mne zaujal kouřící Čepek mezi dětmi, i když je to divné pouze z dnešního pohledu. Zaprvé se tehdá hulilo i na chodbě u doktora a navíc se v těch dobách "nosil" dost striktně kult dospěláků. Děcka byla tak trochu na druhé koleji aneb drž hubu a poslouchej. Vlastně kdyby to mělo pointu, popř. stopáž, dal bych i 4. (16.09.2020)

Hodně zapomenutý tv film toho moc nenabídl. Herecká příležitost pro tentokrát neLétajícího Česťu Becha se neukázala nějak extra divácky zajímavá. Zřejmě ho zradily hlasivky, neb byl předabován. Nebyl sám, Míla Besser v roli zástupce ředitele školy už asi taky mlel z posledního, tak k němu šoupli úplně miloučký hlas, ten jeho nezaměnitelný chraplák mně tam ale chyběl. A tomuhle nedomrlému pokusu o psychologický film vlastně chybělo docela dost. Školní outsider, který nemá žádné opravdové kamarády, je ve třídě nový a ke všemu je to špekoun, má nálepku agresivního a problémového žáka. Dohromady udělal hovno, ale tak nějak se to negativum s ním vleče. A dvěma spolužákům se náramně hodí, aby na černou ovci třídy hodili další malér - rozbitou školní televizi. Z filmu toho není moc k zapamatování. Zápletka je docela slabá, přece jen bych z rozbitého krámu nedělal takovou aféru. Nedá se říct, že by film byl obsazen špatně. Z tohoto hlediska utkví v paměti výchovná poradkyně Věry Galatíkové, která má do chápavých výchovných poradkyň dost daleko. A bylo fakt znát hereckou zkušenost této vynikající herečky. Atypicky obsazený Petr Čepek v roli táty zde fungoval jako zajímavý protipól v socialistickém zřízení. Chlap, co je na kluka sám a na nočních šichtách tráví hodně času, dal spíše na svoje rodičovské (po)city, než na názor umanuté ženy, která zneužívá svého postavení. Občas se objevila poměrně vypjatá scéna, ale scénář stál tak za piču, že ani ten Moskalyk z toho nic nevydoloval. Ukázalo se, že Lukáš Bech neutáhne film. Byl natolik nesympatický a odporný, že byste jej předhodili pedofilům do gang-bangu. Pozorovat, kterak otylý chlapeček chodí do školy, prohodí před odchodem pár slov s tátou, bezcílně se toulá městem a večer tráví sám ve společnosti knihy, to mně přišlo nudné a nezajímavé. V podstatě se nepřišlo s ničím, co by tu scenáristickou a režijní jalovost rozpohybovalo. Film dorazil dementní a nedotažený konec. Divák se mohl jen dohadovat, jak to s chlapcem a trestem pro něj, bylo dál. Nedalo se tak ani určit, jestli byl ten kluk nevychovaná kurva, nebo jen mrdal na školní řád. Tak nedotažený film o outsiderovi ze školních lavic aby pohledal. Tím pádem ani nelze dost dobře ocenit úpornou snahu o autenticitu bez příkras. 40% (24.01.2016)

Zatímco spousta bakalářských nesmyslů by se dala smrsknout do pětiminutovky, tenhle příběh by si zasloužil natáhnout klidně na hoďku, s lepší pointou a větším prostorem pro Petra Čepka. V detailech zaujaly dva momenty, jednak realistické ztvárnění, jak jeden ten chlapec dostal slušně nakopáno do koulí a potom Čepek s cigárem v houfu dětí na chodbě školy. (04.04.2016)

Souhlasím, že kdyby byl filmeček delší, nepostrádal useknutý konec a opíral se o více příhod a nějaké konstruktivní řešení skutečného problému, mohl být lepší. I tak ale Petr Čepek byl skvělý a tvůrci poukázali na fakt, že ne vždy jsou pracovníci školství spravedliví. Zvláště, když za sebou mají vlivné rodiče, což dnes platí víc než tehdy. A taky na to, že rodič by svému dítěti měl věřit. Dítě musí cítit důvěru, neboť když nemá přátele, jsou rodiče jediní, koho má. (19.01.2021)