Režie:
Tecu MaedaScénář:
Hirotoši KobajašiKamera:
Jošihito KasaiHudba:
Šódži JošiokaHrají:
Satoši Cumabuki, Ren Ósugi, Mieko Harada, Pierre Taki, Naho Toda, Tomoko Tabata, Takumi Kitamura, Júko Genkaku, Džukija Kagejama, Naruši Ikeda, Jumi Šimizu (více)Videa (1)
Recenze (6)
Píčan rulez, ale toho moralizování z dětských úst mohlo prosím méně, nebo lépe... ()
Zlinfest 2009: Šup s parasátkem zvaným P - Chan do masokombinátu! Není nad pořádný kus vepřového na talíři, že ano? ()
I přes lásku k prasátkům bych filmu přistřihla ocásek. ()
Příliš dlouhý a nudný film, který pojednává jen o praseti. Skutečně jen o praseti, protože ač téma vybízí ke zkoumání jednotlivých žáků, žákyň a učitele, tvůrci se toho nechopili a charaktery postav ignorovali a potom pro mě bylo unavující sledovat jen pobíhající prasátko a neustálé řešení, co s ním. Film se tváří, že v sobě skrývá myšlenku a čekala jsem, že se postupně vyjeví, ale naopak byla na konci pohřbena. Netvrdím však, že je film špatný, spíše mi neseděl a místy jsem se i bavila. ()
Jedno z největších překvapení v oblasti současné japonské kinematografie. Ačkoli to bude znít přehnaně, „Buta ga ita kjóšicu“ je v jistém ohledu dětská verze festivalového hitu „Mezi zdmi“, s tím rozdílem, že tentokrát není v popředí sociální tematika, nýbrž dospívání. Stejně jako ve filmu Laurenta Caneta je i zde v centru pozornosti třída a její učitel. Oba filmy se ale zaměřují na pestré a věrné vykreslení kolektivu třídy ne proto, aby ukázaly osobnosti jednotlivců, ale aby skrze třídu komplexně popsali své téma (u Caneta sociální realita Francie, zde přelom dětství a dospělosti)._____Film sice zprvu vypadá jako rozpustilý dětský snímek o tom, jaké úsměvné historky lze zažít při chování prasete na školním pozemku, ale již od začátku ve vzduchu visí příznak konfliktu: učitel třídě chov prasete představí s tím, že na konci až prase vychovají, tak ho snědí. Očekávatelný konflikt „nemůžeme prase sníst, protože je to náš kamarád“ se příznačně vykrystalizuje již v první čtvrtině filmu a celý zbytek zabírá konfrontace dětí, ale i učitele s daným problémem. Působivost scénám dodává bezprostřední kamera, která nekřiklavě využívá dokumentárních postupů. Není náhodou, že byl jedním z pouhých dvou japonských titulů v hlavní soutěži MFF Tokio. Nečekaně nesentimentální a komplexní pohled na téma hranice dětství a dospělosti i na otázku zodpovědnosti (na straně dětí i učitele)._____Vice viz recenze na Rejže.cz. ()
Galerie (13)
Photo © Nikkatsu
Reklama