Moneyball

Basseballový míček je patrně jediným kulatým nesmyslem, který jsem nikdy nehonil po hřišti, neboť mé nepříliš manuálně zručné horní končetiny mne předem jasně varovaly, že ani v tomto sportu se světovou hvězdou nestanu. Mám však radost ze způsobu, jakým Billy vytvořil výjimečně schopný tým i bez miliónových transférů. Stačila správná kombinace intuice se statistikou a ono se to odpalovalo za bariéry i bez toho, že by nějaký mimořádně hodný kapitalista musel v lóži finančně vykrvácet. Moneyball zkrátka beru jako důkaz toho, že profesionální sportovci jsou naprosto neadekvátně přepláceni, z čehož baron Pierre de Coubertin ani já nemáme vůbec žádnou radost. (10.11.2012)

Brada Pitta nepokladám za herca v štandardnom ponímaní. Je to ukážková hollywoodska hviezda, ktorá sa vo filmoch skôr OBJAVUJE, než že by v nich hrala. Takisto mi nie je príliš sympatický; moji ľudia sú skôr Ted Danson, Danny Trejo alebo Tom Skerritt, nie tieto mega-stars. Každopádne, faktom je, že Moneyball sa dá pozerať len vďaka jeho sústredenému výkonu. Ak by v Moneyballe nehral Pitt (alebo by v ňom hral niekto menej "schopný"), skočím z balkóna. Prostredie športu, desaťnásobne baseballu, ma absolútne, absolútne, absolútne nezaujíma. No práve vďaka sympaťákovi Billymu sa do dalo pozerať. Potešil tiež jeho vzťah s dcérou. Inak chladná, mdlá, nezáživná a nezaujímavá nuda. Druhý raz si to už pravdepodobne nikdy v živote nepozriem. (22.12.2016)

Nejlepší film se sportovní tematikou za poslední roky. Je jedno, jestli rozumíte baseballu, nebo máte vztah ke sportu jako takovému. Sorkinův brilantní (opět) scenář je hlavně o zapálení pro věc, bezmezné víře svému úsudku a v to, co dělám, i přes riziko ztráty svého kreditu. Interakce Pitt – Hill byla přímo diváckým pošušňáním. To vše bez otravného klišé a falešně efektních scén, které by rády rozplakaly snad i kámen (viz. např Warrior). (20.01.2012)

Pokud jste Američani, přičtěte si deset %, jestli máte rádi baseball, tak dalších 10, za (až moc civilního) Pitta taktéž. Jinak je to místy docela nuda s extrémním počtem narážek na baseballovou historii a s hutným herním slangem, bez jejichž znalosti jsem si film užila mnohem míň. A to ještě vím, co je to nadhazovač, meta a homerun. Fakt, že jde o Sorkinův scénář, je rozeznatelný do půl hodiny, i když to předem nevíte (souhlas s Marigoldem). Ukecanost u sportovců však není cool tolik jako u subkultury ajťáků a nerdů. Vyzdvihnout však musím to, že Moneyball obsahuje několik dobrých vtipů, které jsou částečně jakoby skryté v řeči a běžných gestech - neupozorňují na sebe, přirozeně se objeví, ale rozhodně ne každý se smál. 70 % s odřenou pálkou, ale na odplivnutí do kelímku to rozhodně není./// Dceřina (skvělá Kerris Dorsey) písnička byla skvělá, dokonce lepší než originál (!), ale její text působil spolu s finální scénou až příliš explicitně a lehce citově vyděračsky. A Jonah Hill by měl zůstat u vážných rolí, protože z něj poprvé vyzařovalo nějaké charisma./// S odstupem musím říct, že vlastně netuším, jaká je cílová skupina filmu. Starší nebudou stíhat číst hutné titulky, pro zamilované párečky je tam minimum romantiky, puberťačky na to půjdou kvůli Pittovi, ale žádné potencionálně kultovní scény se nedočkají. Pro sportovce je to příliš neakční a navíc s artovým přídechem. Není to ani jímavé a dobře stravitelné klišé jako Blind Side. Just enjoy the show. [Kino] (15.11.2011)

The Social Network meets baseball. Aniž bych předem znal jméno (spolu)scénáristy, čul jsem v tom Sorkinův rukopis. Je to opět nesmiřitelné, bezohledné, ukecané (směrem k tématu), místy chladně odtažité, přitom obetkané respektem k "solitérovi", který změní svět (baseballu). Požitek z filmu exponenciálně naroste s povědomím diváka o hře jako takové. Ale i když víte o baseballu stejné kulové jako já, pořád jsou tu hodně živě napsané a zahrané postavy, jejichž vztahy a komunikace zaujmou. Ten film na mě nepůsobil tolik na rovině racionální (nerozuměl jsem mu v detailech), ale po stránce emoční prostě funguje (místy až překvapivě, dospěle infantilní vztah Billyho a jeho dcery mi nevím proč evokoval Coppolové Nowhere). Navíc vyjma několika klišovitých zpomalovaček musím ocenit, jak spartánsky to celé působí. Žádné ultimátní feel-good. Prostě jen "daddy, you´re such a loser"... Pozoruhodná výpověď o tom, jak se dají věci měnit a (opět) snímek, který je o vzpouře proti těm, kteří říkají, že to jinak nejde. Coincidence? You decide. :-) (15.11.2011)