The Runaways

"Nech mě hádat. Zpíváš ve skupině, která je nejlepší na světě a já jsem ten nejšťastnější zmrd ve vesmíru, protože vás uslyším jako první." I Love docela dost Rock 'n' Roll, což bylo důvodem mého dětinského těšení se na tento kousek, ale ve výsledku to hudba příběhu nandala příliš moc na to, aby uši dokázaly přesvědčit prst na myši k udělení většího počtu hvězd. (24.01.2012)

Bohužel, filmu se mě rozhodně nepodařilo přimět, aby mne začal zajímat osud oné začínající (rozpadající se) kapely a jejích členek. Holky by doma potřebovaly lehce výchovně profackovat a byl by klid. Tihle rebelové a rebelky bez příčiny mi lezou na nervy jenom od pohledu. Film po všech stránkách průměr. (21.06.2010)

Joan Jett bude provždy spojena se skladbou, kterou vnímám jako hymnu všech bláznů oddaných rockové muzice - I love rock´n´roll. Film o začátcích muzikantky tělem i duší je plný much. Když jsem ho sledovala, šlo mi hlavou, jak je všechny vyjmenuju, ale zakazuju si to. Chci mít zas z filmu jen pocity, ne písmenka, co na mě při sledování útočí. Joan to tak měla, nechala se vést pocitem - láskou k muzice - "To je můj život", všechno okolo je jen balast. Tohle jsem ve filmu viděla a za TO dávám 4*. (09.07.2010)

Strašně dlouho se mi na to nechtělo podívat, ale nakonec jsem se odhodlala. A i když jsem si vcelku jistá, že se na to v nejbližší době (jestli vůbec někdy) nehodlám znova podívat. Vcelku se mi to líbilo, rozhodně zajímavě natočený příběh o holkách s velkým potenciálem, který však zničily v drogách. Navíc je film protkaný velice chytlavými písničkami. Kristeniny vlasy byli opravdu strašné, ale chápu proč se nechala ostříhat a obarvit, docela jsem jí tu Joan věřila. 4* (25.03.2011)

Z filmů žánru životopisného/hudebního se během let stala předvídatelná podívaná, která rezignuje na vypravěčskou originalitu a místo toho nabízí pouze popisné epizody ze života známých postav, na jejichž popularitě staví atraktivitu celého filmu. Takové filmy jsou pak vděčnými látkami pro herce toužící po nějaké té oscarové nominaci. Povětšinou to jsou filmy technicky precizní a dobře zahrané, které fungují jako vděčné inscenace pro zaryté fanoušky a „náborové filmy“ pro diváky tvorbou umělce, o němž film vypráví, neposkvrněné. V těchto případech se pak ikonické momenty ze života hlavní postavy a samotný výkon herce, jenž tuto postavu ztvárňuje, staví mnohem výše nad potenciální záměry o inovativní přístup k látce a umělecké ambice samotných filmových tvůrců, následkem čehož se z takovýchto filmů stává sterilní a ničím nevybočující podívaná. Toto tvrzení samozřejmě není možné brát jako pravidlo, spíše se jedná o lehce nakažlivý mor postihující ty méně osobité snímky daného žánru. Např. Joe Wright skrze sobě audiovizuální virtuozitu povýšil životopisného Sólistu na osobitou podívanou, která jen prostě nepopisuje životní příběh.____ Film The Runaways vykazuje většinu výše uvedených znaků, avšak režisérka Floria Sigismondi, která natáčela klipy např. pro Marilyna Mansona (Tourniuet, The Beautiful People) a Davida Bowieho (Little Wonder,…), tématu své celovečerní prvotiny rozumí natolik, že se jí podařilo nijak originálně pojatý scénář poutavě zadaptovat v duchu 70. let a éry glam-rocku. Díky ní jsou The Runaways i přes svou předvídatelnost a scénáristickou „zaprděnost“ (což však neplatí o svěže pojaté úvodní scéně s menstruací…) svižnou a zábavnou podívanou, která zaručeně potěší fanoušky kapely. Největší rozruch tento film vzbudí nepochybně skrze obě hlavní aktérky, Dakotu Fanning a Kristen Stewart, které v rolích odvážných rockových div Cherie Currie a Joan Jett celkem rázně zaútočily proti všeobecných představách o jejich osobách, jak je prezentují média a vnímá širší společnost. Dakota se proslavila jako talentovaná dětská herečka a nyní na prahu dospělosti ve filmu vystupuje v erotickém prádle, šňupe koks, „fuckuje“ a pálí jednu cigaretu za druhou. Stejně tak i energická Kristen Stewart v punkovém sestřihu a pánské kožené bundě ani vzdáleně nepřipomíná tu křehkou Bellu ze série Twilight, která ji proslavila. Vzhledem k úvodu mého textu to bude nejspíše znít jako vynucené klišé, avšak je nutné dodat, že se obě herečky svých partů zhostily na výbornou, což platí i o jejich hlasovém projevu – to, že jsou ve zpívaných pasážích ponechány jejich hlasy, mě velmi potěšilo. Tradičně skvělý je Michael Shannon v roli producenta Kima Fowleyho jakožto jediné výraznější mužské postavy. ____ The Runaways nepředstavují žádnou (r)evoluci ve svém žánru, ale pro své výše zmíněné kvality si nepochybně zaslouží pozornost. 75% (22.07.2010)