Jako v zrcadle, jen v hádance

Asi jsem od toho čekala víc. Gaardera mám hodně ráda, tuhle jeho knížku jsem ale nečetla. Myslím, že film zůstal někde na půl cesty a kromě opravdu jenom náznakových hlubších myšlenek předložených jaksi nesměle, opatrně, aby se divák nezalekl přílišného přemýšlení, nepřinesl nějakou opravdovou hlubší reflexi života a smrti, jak bych si bývala přála, protože Jostein tohle umí skvěle. Nicméně přesvědčivá Cecilie a úžasný Aksel tomu dodali koukatelnosti. Jinak ale celkově zklamání, ten film měl na víc. (31.10.2013)

Toto spracovanie Gaarderovej knihy V zrkadle, v záhade (česky Jako v zrcadle, jen v hádance) je podľa mňa lepšie ako samotná predloha. Film totiž vyznieva menej infantilne, čo je dobré. Väčšinu času sa vyhýba presladeným klišé a ľúbivým záberom. Ale dôležité je, že je to vlastne jeden dlhý rozhovor o najpodstatnejších veciach. O Láske, o tom aké je to byť človekom, čo je na "druhej strane." A to je hlavným pozitívom Gaardera aj tohto filmu, že sa nebojí klásť ťažké otázky, aj keď vie, že "Teraz vidíme len nejasne, akoby v zrkadle, no potom z tváre do tváre. Teraz poznávam iba čiastočne, ale potom budem poznať tak, ako som aj ja poznaný." ( 1KOR 13: 12) Nemusíte sa báť, nie je to druhé Pevné puto http://www.csfd.cz/film/230524-pevne-pouto-lovely-bones-the/ (04.02.2010)

Na motivy románu Josteina Gaardera, autora knihy Sofiin svět. Aksel Hennie jako holohlavý anděl v islandském svetru je okouzlující. :-) (05.03.2009)

tohle mi příliš nesedlo. nedokázal jsem si vytvořit žádný vztah k hlavní hrdince, k nikomu z její rodiny ani k jinak sympatickému plešatému anděli. místy se film tváří, jakoby chtěl něco říct, ale většinou to vyzní do prázdna, takže ve výsledku nezůstane žádná jasná myšlenka. myslel jsem, že by mě to mohlo motivovat k přečtení Gaarderovy knihy, ale bojím se, že to bude takový druhý norský Coelho. (15.11.2013)

Taký pohodový film. (31.03.2015)