Obsahy(1)
Desetiletá občanská válka v Nepálu, ukončená v roce 2006 odstoupením tamějšího krále a obnovením demokratického parlamentu, znamenala těžká léta pro řadu nepálských mužů a žen. Mnoho žen se rozhodlo zapojit se do války aktivně a podílet se tak na osudu své země i na vlastní budoucnosti. V dokumentu sledujeme příběh šesti z nich, které tak učinily s odlišnými názorovými východisky, avšak se stejným cílem. Kranti vstoupila do řad maoistické armády, aby se zbraní v ruce napomáhala ke svržení autokratického režimu krále. Ram Kumari je vůdčí členkou studentského politického hnutí, které se snaží docílit téhož, ovšem bez násilí. Rajani se stala důstojnicí královské armády, aby pomohla zastavit nepokoje, z vlastního přesvědčení, ale pod vlajkou monarchie. Krishna je obyvatelka horské vesnice trpící útoky maoistické armády, proto podporuje stávající monarchii. Devi pátrá za pomoci advokátky Mandiry po své patnáctileté dceři unesené královskými vojsky proto, že svědčila o páchání násilností touto armádou. Budou ženy, které opustily své tradiční role, jednou provždy nedílnou součástí nové nepálské společnosti? [Jeden svět 2009] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1)
Události které se v Nepálu odehráli mezi roky 2001 (nástup krále Gayanendry) a 2006 (ustavení republiky) u nás nejsou příliš známe, byly pochopitelně zastíněny útoky z 11. září a následným děním. The Sari Soldiers se snaží tyto události přiblížit, problém je, že poněkud nedostatečným a nedostačujícím způsobem. Nejde pouze o portrét šesti žen v občanské válce zmítaném Nepálu, sledujeme i sílící odpor proti monarchii a její pád. V tom spočívá jeden z rozporů The Sari Soldiers. Na pouhé portrétování příliš skluzává k obecnému dění, na dostatečnou reflexi obecného dění (byť třeba prizmatem oněch šesti žen, proč ne) příliš klouže po povrchu. Nedostatkem je třeba absence aspoň těch podstatnějších statistických čísel, jež by umožnily divákovi udělat si konkrétnější představu, např. o počtu žen v maoistickém vojsku - dozvíme se že "podstatnou část" tvoří ženy, podstatná část může být v případě žen u vojska ale stejně tak 15% jako 75% (pro zajímavost, odhady hovoří o 1/5 až 1/3 žen mezi členy strany i bojovníky). Hlavním problémem je ale akcentování lidskoprávní ideologie proti politice jako takové. Jako podstatnějším hybným momentem změny, nebo spíše: pocitu nutnosti změny vůbec, je předestírán individuální boj za lidská práva a maoisté, vedoucí už několik let válku proti autokratickému a kastovnímu režimu jsou marginalizováni (mimochodem, právě maoisté vyhráli volby v r. 2008 když získali 220 mandátů z 575), podobně jako jakékoli silovější strategie protestu (jako je jen mimoděk zmíněná generální stávka mezi 5. a 9. dubnem 2006) ze strany aliance sedmi stran (o kterých se v dokumentu mluví poněkud konfúzně jako o demokratických stranách, přičemž ale jaksi není řečeno, patrně aby se tím západní divák zbytečně nemátl, že čtyři z nich jsou komunistické a zbylé tři socialistické nebo sociálně demokratické), stejně tak se nedozvíme nic o podpoře, ve formě zbraní i peněz, králova režimu ze strany Spojených států. Z toho všeho přetrvává pocit jakéhosi umělého ohlazování hran politického konfliktu, z kterého se vytknutím (jistě nezpochybnitelné) lidské tragédie Déví Sunawary a její ztracené dcery, a právě tato tragédie je vlastním těžištěm dokumentu, stává něco přístupného pro západního diváka. Ale touto depolitizací a převedením na rovinu "univerzálních hodnot", tedy lidských práv, se pak poněkud ztrácí možnost vhledu do vlastní situace Nepálu a, koneckonců, i nepálských žen. ()