Barmský videožurnál

Nejemotivnější dokument, který jsem za dlouhou dobu viděl, díky reportérům DVB jsem mohl vidět všechny události tak živě...O to je bolestnější a víc frustrující fakt, že k něčemu jako změna se ani v nejmenším neschyluje. Nepřikrášlené záběry z ulic a rozhovory mezi reportéry, prožitky zainteresovaných lidí, kteří v oněch událostech dávají všanc svou budoucnost, zkrátka autenticita a lidskost, to vše podtrhuje vážnost barmské situace a vyvolává tolik potřebnou solidaritu, a upřímný soucit. A to bez cíleného tahu na citovou stránku. Velice obdivuji nasazení všech reportérů, samotnou Su Ťij a zejména všechny ty odvážné mnichy, kteří se nebáli vyjít do ulic i po těch strašných raziích a stáli tak strachem zlomenému národu oporou. (19.03.2011)

Tohle by se mělo hodnotit na dvě půlky. Tu první jako dokument je to natočený převážně roztřepanou ruční kamerou, takže záběry nic moc. Já chápu, že je těžký filmovat, když na tebe vojáci střílej a všude kolem... Druhá stránka je o odvaze lidí, kteří byli schopni se postavit diktátorskýmu režimu v Zemi, o který sem do tohodle dokumentu nevěděl vůbec nic. Blbý je, že i když v ulicích protestovalo tolik lidí, stejně jim to bylo plat prtný, když dojde na zbraně, tak je to většinou na prd. (02.01.2023)

Dokumentární kvalitka tohoto dokumentu je neexistující. Výpovědní je o mnoho lepší. Lidé se gándhího způsobem snaží změnit situaci ve své zemi. Neustálý život ve strachu vede zoufalé lidi k zoufalým činům. Někteří místní odvážlivci se za pomocí kamer s velmi špatným rozlišením snaží světu předávat zprávu o situaci v jejich zemi. Moc se jim to nadaří. Celý svět, včetně mě, na ně zatím pořádně sere. 2* (27.01.2013)

Těžko u tohoto kousku hodnotit něco jako filmařskou kvalitu, na místě je ovšem obdiv pro nebojácné žurnalisty-amatéry, kteří v jednom z nejtvrdších režimů současnosti riskovali a možná ještě riskují (ti co nebyli chyceni) svou kůži a vlastně celý svůj osud, protože trest by byl z nejtvrdších. Smekám a obdivuji. (16.09.2011)

Skrytá kamera po Barmsku nehodlá bavit, nýbrž ukázat světu, že v dnešní době ještě existují lidé, kteří věří v to, že rychlým cupitáním, spontánními výkřiky a prázdnýma rukama svrhnou vojenský režim. Nemohu napsat, že mne to nezaujalo, ale ono hrůzné násilí reprezentuje spousta rozhořčených slov a kamera pouze skromně přidá jednu kulku a jednoho, z nevysvětleného důvodu, leklého mnicha. Bylo to sice hodně zajímavé, ale pohled z jedné strany barikády nikdy nemohu považovat za zcela objektivní. (12.12.2011)