Krásný Antonio

Neprudérní film v stále prudérní podobě nemohl nevyvolat náležitou odezvu zejména v zermi svého uvedení. Jeho zpracování ani nepovznáší, ale také nekazí dojem. Mastroianni tu stále působí dojmem herce, který se pořád tak trochu doučuje své profesi. Činí tak však zajímavě i jímavě a filmu očividně prospívá právě tak jako mladičká Cardinalová. (26.08.2007)

Reziser Mauro Bolognini /La Notte Brava 1959, Statok 1961/ ma svoj najlepsi film asi Statok 1961 ked tak nad tym rozmyslam. Mastroianni /velka Zranice, manzelstvi po Italku, la Notte/ bol tuna v roli chlapa, ktory je impotent a je zenaty s akousi kravou, ktora to roztrubi .... ale sak si to pozrite. Pre mna sa tam nic zasadne nedialo, samotna tema na film nestaci, videl som okrem Mastroianniho aj skvelu Claudiu Cardinale, a Tomasa Miliana /Milano odia - la Polizzia non puo sparare/. 69 % (15.12.2019)

Kritika pokrytecké společnosti a maloměšťáctví se zcela míjí účinkem díky mamánkovské hlavní postavě Antonia, kterému díky jeho pasivitě a slabošství nelze než podobný osud přát. Za nejsilnější scénu lze považovat rozhovor Antoniovy matky a její snachy, ano, v téhle jediné scéně se zrcadlilo vše, co chtěl autor říci. Vše ostatní vyznělo chabě. Zhlédnuto díky účasti Tomase Miliana, jehož na první pohled nevýznamná role v závěru dostala nečekaného opodstatnění. Tři odřené hvězdy, protože ono téma "chudáčka muže" mi zkrátka a jednoduše nesedlo. (25.08.2018)

„caro una sanguis unus” • Krásny Antonio "Don Juan" Mangano sa snáď konečne i poriadne »ovrabčí«, pretože si jednak predsa aspoň založí rodinu so svojou naprosto vysnívanou, a k tomu i zámožnou: Barbarou Puglisiovou, a jednak zase bude mať pokoj od neustáleho «prenasledovania» zo strany množstva žien, ktoré sa mu stále akosi dvoria, čo by malo byť možno úplne naopak, však? • Skrátka; predchádzajúce udalosti napokon naberú presne tento konkrétny smer v podobe sobáša medzi Antoniom a Barbarou, pričom, čo sa teda následne ešte týka toho ich intímneho ["spôsobu"] života, tak vskutku práve v ňom sa postupne začínajú objavovať i prvé, vážnejšie trhliny, ktoré čoraz viac predovšetkým v Catanii [mesta na Sicílii], naberajú nielen na samých obrátkach, ale zároveň i na nemenej hysterických náladách, ktoré sa vznášajú nad týmto talianskym prostredím... • Nebudem už viacej chodiť okolo horúcej kaše, keď vzápätí hneď na to i prezradím, že čochvíľa nastáva[l] akýsi, »impotentný škandál«, bezprostredne sa [DO]týkajúci: ústredného protagonistu v podaní Marcella Ma[E]stroianniho, ktorý tentoraz totižto vytvoril úplný protipól oproti svojej predošlej a zásadnej postavy v podobe bulvárneho novinára: Marcella Rubiniho z Felliniho majstrovského, umeleckého diela: La dolce vita, po ktorom tu niet ani jednej stopy; najmä čo sa týkalo samotného uchopenia titulného charakteru. • A mimochodom sa pomerne dosť čudujem, že zrovna Marcello kývol na túto konkrétnu, scenáristickú ponuku i zo strany kontroverzného "PPP" [Piera Pauloa Pasoliniho], ktorý onedlho nakrúti i geniálneho Accattoneho, ale to je už v podstate trochu odlišný príbeh, keďže najprv sa vyprofiloval, ako povedzme renomovaný scenárista, podľa ktorého potom taliansky režisér: Mauro Bolognini, síce sprvoti sprostredkoval zväčša pozoruhodnú štúdiu «zlomeného človeka», na čo sa vzťahovala 1/2 titulu, no už počas nasledujúcej polovice sa tieto pozitívne dojmy začali pomaličky vytrácať, pretože režisér popridával i viacero »nevkusných vsuviek«, inými slovami povedané; príliš tlačil na pílu; za to ale samotné finále, bolo maximálnym zadosťučinením! • Ak som si správne všimol, tak som tiež spozoroval i inšpiráciu: [francúzskou] novou vlnou v dvoch smeroch: miestami ručnou kamerou a občasným, skokovým strihom, à la J-L Godard [v revolučne poňatom titule: À bout de souffle]. • I napriek určitým výhradám z mojej strany, sa rozhodne jednalo o kvalitný, kinematografický zárez: par excellence. PS: Jednoznačne zabudnite na familiárny taliansky recept v podaní „MC Erika & Barbary.” [Takáto variácia sa absolútne nekoná!]. (13.11.2023)

Krásný Antonio má v sobě vznešenou sarkastickou noblesu italské kinematografie tehdejší doby, která na všech možných úrovních tepala do zavedené spořádané společnosti a nastavila jí jízlivé zrcadlo. Krásný Antonio se s humorným nadhledem pouští do tradičních symbolů maloměšťáckého uspořádání. Mauro Bolognini vzývá vášně, vyvolal boha Nota a s jeho pomoci rozfoukává choulostivou pýchu. Hlavní postavou příběhu oběti tradicionalistického pragmatismu je Antonio Magnano (vynikající Marcello Mastroianni), obletovaný mladík s předpokladem zářné budoucnosti. Ze všech svých možností hraje svou společenskou roli. A jeho duše pátrá po spáse a hlubokomyslné prapodstatě krásy a štěstí. Hlavní ženskou postavou je Barbara Puglisi (zajímavá Claudia Cardinale s hlasem Rity Savagnone), příkladně nevinná a cudná novomanželka žádaného mládence. A prostoduchá nevinnost je poslušna všeobecnému očekávání i v konečné fázi rozhořčení. Výraznou postavou je Alfio Magnano (velmi zajímavý Pierre Brasseur s hlasem Ivo Garraniho), hrdý Antoniův otec, který se v žádném případě nechce smířit se společensky ostouzejícím zjištěním. K výraznějším postavám patří také notář Puglisi (zajímavý Ugo Torrente), Barbařin otec, neoblomně vyžadující společenskou satisfakci a zjednání nového uspořádání. A Rosaria Magnano (dobrá Rina Morelli), starostlivá Antoniova matka, snažící se uchovat možnost synova štěstí. Z dalších rolí: upovídaný Antoniův nejbližší kamarád Edoardo (příjemný Tomas Milian s hlasem Sergia Fantoniho), do Antonia zamilovaná sousedka Elena Ardizzone (sympatická Fulvia Mammi), nevinná a oddaná služtička Santuzza (Patrizia Bini), Barbařina matka (Anna Arena), upřímně prostořeká hospodyně Francesa (Maria Luisa Crescenzi), či katolický kněz Rosario v rozpacích (Salvatore Fazio). Impotence ve výsměchu společenské zlomyslnosti zneuctí celou rodinu. Nečekaně nalezená důstojnost se oslavuje v tělesných tónech rozkoše, a roztažené nohy anděla přináší nejsladší vůni vítězství. Italský temperament je blízký mým náladám. (02.04.2018)