Tito
Obsahy(1)
Charismatický komunistický politik, který ubránil Jugoslávii před Stalinem, milovaný vůdce i krvavý diktátor v autentických vzpomínkách nejbližších spolupracovníků a unikátních archivních záběrech. Dokument režisérky Janji Glogovac v koprodukci Radio Televizja Ljubljana a České televize.
Určitě jednou z nejvýraznějších politických osobností XX. století byl jugoslávský prezident Josip Broz-Tito. Hrdina osvobozeneckého boje proti německé okupaci se na dlouhá desetiletí stal šéfem socialistického státu, na který Moskva neměla přímý vliv, což mu zajistilo nenávist Stalina i většiny jeho vazalů a následovníků, na druhé straně pak respekt a sympatie za železnou oponou. Přes relativní svobodu však i jugoslávský model socialismu byl cestou do slepé ulice a kult osobnosti jeho charismatického vůdce si v ničem nezadal s jinými diktátory.
Mladé slovinské režisérce Janje Glogovac, absolventce FAMU, se podařilo natočit svědectví, která Titovu osobnost vykreslují z nezvyklých úhlů: výpověď jeho bodyguarda, komorníka, krejčího, kuchaře, osobního houslisty, šéfa protokolu a dalších lidí z bezprostředního okolí. Ve spojení s unikátními archivními materiály se tak podařilo složit zajímavý portrét člověka, který se dodnes těší zbožňování i prokletí.
(oficiální text distributora)
Recenze (6)
Dostupnej literatúry je o maršalovi Titovi žalostný nedostatok. Pravdepodobne to je dôsledok tabulizovania osobnosti v predchádzajúcom režime, nakoniec mal obrovské vzory v Hitlerovi a Stalinovi, ktorí o svojej minulosti všetko, čo sa proti nim dalo využiť. zničili. Medzi jeho najvýznamnejšie počiny patrí boj proti fašistickej osi a oslobodenie Juhoslávie bez divízií Červenej armády, čo sa v neskoršom vývoji ukázalo ako kľúčové. V politickej sfére Titovým najmarkantnejším činom je vzdorovanie Stalinovi a následné lavírovanie medzi západným a východným blokom Ale jednoznačne nám vychádza vysvetlenie, že pokiaľ Tito žil a riadil Juhosláviu nedochádzalo k nejakým vypuklým domácim treniciam, čo sa nedá povedať o situácii v Juhoslávii po jeho smrti. Počas jeho života sa natočilo nekonečné množstvo filmov o činnosti partizánov pod jeho velení. Vznikol tzv. partizánsky film ktorý bol politicky vhodný a jeho produkciu podporovalo aj štátne vedenie, Komunistická strana v čele s Titom. Po jeho smrti zanikla výroba partizánskych filmov ale aj celá Juhoslávia. Z celkového počtu 200 partizánskych filmov pre ilustráciu aspoň niektoré. Partizánska eskadrila,1979; Bitka na Neretvé,1969; Jediná cesta, 1975; Oddiel 10 z Navarone,1978; Piata ofenzíva: Bitka o Sutjesku,1973; Večerné zvony,1986; Pád Talianska,1981; Bitka o južnú železnicu,1978; Diverzanti,1967; Valter bráni Sarajevo,1972; Pohorie smrti,1971; Útok do pekla,1976; Kozára,1962; Muži s granátmi,1973, Dievčenský most,1976; Partizáni,1974; Synovia hôr,1946; Partizánsky film, 2009 – to všetko zavŕšil a ukončil. ()
Sice jsem se dozvěděla, že Tito byl oblíbený politik jak ve své zemi tak v zahraničí, převlékal se 5x denně a rád jedl a jeho jídlo hlídali chemici. Nic o dětství a jeho rodině. Jak se dostal k politice, co dělal za války a proč byl tak populární ve své zemi. To bych spíše uvítala, protože o tomto politikovi vím jenom to, že se nenechal zlomit od Stalina. takže nic moc. ()
Když tak člověk na konci filmu vidí Husáka před rakví Tita, nejlíp si uvědomí, jaký byl rozdíl mezi ubohými československými poskoky (kteří si bez dovolení Moskvy ani neuprdli) a hrdým samostatným tvůrcem a vládcem SFRJ. Nedá se popřít, že byl diktátor, ale (možná s výjimkou prvních pár let) docela mírný a osvícený. Jeho smrt musela být pro obyčejné lidi obrovský šok, soudím už jen podle toho, kolikrát už jsem v různých jugoslávských hraných filmech viděl různé hrdiny prožívat moment, kdy se dozví o jeho smrti. Samotný film samozřejmě nemá šanci během jedné hodiny popsat osobnost takového formátu, tak se spíše zaměřuje na různé více či méně bulvární zajímavosti. Naštěstí se film vyhnul poplatnosti nacionalismu devadesátých let, kdy Tita nenáviděli extremisté všech národností. ()
Pěkné seznámení s jogoslávským presidentem, pravda, jak napsal předřečník, struktura trochu pokulhává, ale je vypovídající. Dovoluje pochopit proč Tita lidé milovali. V dokumentu prakticky není vystižena záporná stránka vůdce a nastavuje jim zrcadlo snu každého jižana být hrdina, být milován, moci si dovolit dobře vypadat, dobře jíst pít. Další škoda, že není vyobrazeno jaké populistické kroky Tito vedl aby si tuto přízeň uchoval, což později vedlo k rozpadu Jugoslávie a etnickým nepokojům. ()
Mizerný dokument, chaotická směsice nejrůznějších střihů, vetšinou druhořadého významu. Místo toho, aby se začalo od jádra věci, popořádku, kým Tito byl, kdo byla jeho matka, otec, kde se narodil, co jej ovlivnilo v dětství, jaké měl názory, vliv dějinných událostí atd. , místo toho tu mluví biochemik o tom, jak ochraňoval vše, co přišlo, aby nebylo otrávené apod. Nejrůznější zpravodajství a reportáže smíšené dohromady. .Je to záměr nebo idiotství tvůrců tohoto paskvilu? Jakousi cenu to má hlavně obrazovým materiálem a tedy většinou jen tím, co je nechtěné... ()
Reklama