Komisař Clouseau na stopě

Přede všemi slibuju, že se příště dívám na obdobné britské a americké filmy výhradně v originále. Málem jsem se tady připravil o kompletní zážitek z jedné z nejskvostnějších komedií s Peterem Sellersem a smířil společně s komisařem Dreyffusem s dojmem, že Clouseau na stopě špiní dobré jméno kriminalistiky. Stanislav Fišer coby dabér odvádí určitě obdivuhodnou práci a zdařile nabízí postavu Clouseaua pro českého diváka, ale dává jí poněkud odlišný rozměr; svým tónem a dikcí z Clouseaua dělá daleko víc šaškujícího a nafoukaného idiota a vkládá za každou cenu humorný akcent s kapkou přehrávání do téměř každé repliky (za mne zbytečně). Mám dojem, jakobych se loni a teď díval na dvě zcela odlišná provedení, k původnímu hodnocení připojuju dvě hvězdy navíc a navzdory zdejšímu opěvování dabingu musím u Výstřelu ve temnotě vyzdvihnout v první řadě původní znění. Sellers mne svým originálním projevem fascinuje daleko víc než Fišer, zůstává z větší části vážný (stejně jako vážný je samotný příběh o vraždě a jejím vyšetřování) a nechává o to překvapivěji vyznít všechny ty vizuální gagy vyplývající z inspektorovy fyzické neschopnosti. V tomto pojetí mi i ona kombinace kriminalistiky a grotesky přijde daleko víc vyváženější, ba dokonce funkční. Pověstnou kulečníkovou scénu si užívám stejně jako pravidelné analyzy sesbíraných fakt u tabule s panem Herkulem... luxus! Totiž fakt! ;o) Vše doplňují mj. hezké vtípky s francouzskou hymnou, malířským převlekem a závěrečný hromadný výslech ve stylu Poirota. A že má tahle dobře načasovaná parodie i nějaké slabší místo...? Apropo, neporouchaly se náhodou ke konci filmu i dobře načasované Herkulovy hodinky? :-) 85% (06.05.2020)

Druhý film s postavou komisaře Clouseaua, ale první plnohodnotně "clouseauovský". A i když od prvního dílu uplynul pouhý rok, jsou to dva naprosto odlišné kousky. Posun od extrémně nudné statické konverzační pseudokomedie ke ztřeštěné komedii francouzského stylu se suchým britským humorem, je myslím posunem tím správným směrem. Clouseau je tu už ve své obvyklé formě, takže poráží a demoluje nábytek, naráží do zdí, padá z oken, mele nesmysly a leze na nervy svému nadřízenému Dreyfusovi tak silně, že ten se postupně mění v lidskou trosku a několikanásobného vraha. A představí se i zavilec Kato, moje postava v dětství nejoblíbenější. A jelikož mám konečně celou sérii o Růžovém panterovi v originálním znění, tak teprve až teď zjišťuju, že Kato byl celou dobu vlastně Keito! No a ještě nesmím zapomenout na nádhernou úvodní píseň: https://www.youtube.com/watch?v=tH25Baubkew (21.04.2021)

Je až neskutečné, jaké scény a jaké vtipy se v tomhle filmu podařilo vymyslet. Clouseau se zde v podání Petera Sellerse už naplno transformuje do své klasické podoby a je to on, kdo celý film táhne, i když samozřejmě bez Elke Sommer a Herberta Loma by to nefungovalo. Skvělé prvky, které tvoří dohromady výborný celek. (04.11.2016)

On je tak nádherně distinguovaný, zvlášť v originále, kde se jeho přízvuk obejde bez přehnaného pitvoření. A tak opravdový. Nejen že se poctivě snaží a všechny ty strašné věci mu svět dělá jaksi mimochodem – on o nich vlastně ani pořádně neví. Parádně vymyšlená figura, i to okolo (třeba úvodní komicko-dramatická choreografie nebo gag s policejním antonem – není krásné umět vyvolat smích „nevinným“ záběrem jedoucího auta?). A tentokrát už to má i spád. (31.03.2012)

Pro mne druhý nejlepší díl této série (můj TOP je "Růžový panter znovu zasahuje"). Střídají se nezapomenutelné scény s nezapomenutelnými hláškami, je tu snad nejvíce Clouseauových zkomolenin jmen a hlavně se zde poprvé objevuje Herbert Lom. Je to navíc i celkem slušné krimi, ale ne v tak velké míře, aby to nudilo. Úplný opak prvního Pantera. (31.12.2006)