Jasná hvězda

Ben Whishaw opět udivuje svým velice působivým a sympatickým subtilním zjevem, a Abbie Cornish nabízí divákům postupné proniknutí do podstaty její přirozené krásy. Jsme tak svědky, kolikrát až moc, citově zabarveného dialogu, který vlastně oslavuje lásku cudnou, či staromódní, chcete-li. Spojte si Finding Neverland, Piano, Pýchu a předsudek, Pokání a výjde Vám tahle historická lovestory, která sama o sobě není originální, což nejde ani tím nejnajivnějším způspbem očekávat, avšak v samotném důsledku ukňourané zamračené východočeské neděle, to nehrje pražádnou roli. To vše se děje za přítomnosti skvěle naexponovaných obrazů anglického venkova (především jednotlivé obrazy měnící se v závislosti na ročním obdobím), které dávají ostatním divákům jásný impuls, dát si tuto exkurzi do citově čistých, ale v jistém směru přehnaných vod lidského milostného spojení, spíše na plátně, větších rozměrů, než na obrazovce s malou úhlopříčkou... (06.02.2010)

Mne táto Campionovej umiernenosť a odklon od jej zaužívaných postupov a formy v mnohých ohľadoch nesadla. Jediné čo ma trochu zaujalo bola slušná výprava, prostredie londýnskeho Hampsteadu a sympatická herecká zostava. To ostatné nestálo ani za myší prd. Dejová linka by mohla súťažiť v nezáživnosti, postavy sa tu len tak mihali, plkotali medzi sebou, veršovali, prípadne fňukali nad nenaplnenou láskou a k ničomu rozumnému to neviedlo. Myslel som, že sa niečoho dočkám na záver, no mýlil som sa. Tiež som nepochopil jednanie postáv. Ten mladíček sa celý čas hral len na tragéda, fňukal za nešťastnou láskou a že je chudobný a nič preto nerobil, aby tomu tak nebolo. Miesto toho aby sa chopil práce alebo aspoň lopaty tak radšej len niekde vylihoval a sťažoval sa. Čo čakal? Že sa tá jeho chudoba sama od seba nejak vyrieši? Neviem... bola vtedy už športka? Dievčinka zas na tú dobu a prostredie mala až moc voľnosti a tolerancie zo strany rodiny a známych, to sa mi zdalo nereálne. Možno to do určitej miery vysvetliť absenciou otcovej ruky, no i tak... spoločenský tlak bol v tej dobe neúprosný, pochybujem, že by jej matka bola taká slniečková svätica. No proste jedna hrozne unudená zbytočnosť oblečená do pekných kostýmov sympatických hercov. 40/100 (19.10.2017)

I když je Fanny Brawneová (Abbie Cornish) veskrze praktická mladá dívka (její největší zálibou je vyšívání volánových límců), z nějakého důvodu ji učaruje muž vskutku nepraktický - mladý básník John Keats (Ben Whishaw). Ač Fanny poezii nerozumí ani co by se za nehet vešlo, díky svému milému začne více číst a do tajů poezie začne pronikat. Jenže mladé lásce se stále staví něco do cesty - ať už Keatsův blízký přítel, pan Brown (Paul Schneider), nebo Keatsova nemoc ... Z první hodiny filmu jsem byl docela nadšenej, výborné prostředí (Anglie, počátek devatenáctého století), výborné kostýmy (nominace na Oskara) a docela zajímavě rozehraná zápletka. Jenže pak se děj jakoby zastavil a druhá hodinka filmu mi přišla nekonečná (a vcelku o ničem) - Fanny stále řeší své pocity, Keats pochrmlává a pan Brown je pořád stejně otravnej. Takže s hodnocením zůstávám někde na půl cesty - ani špatný, ale ani nikterak úžasný film ... (19.04.2010)

Z tohohle námětu šlo udělat takový film aby moje srdce plesalo aby se mi oči zalévaly slzami a já se nechtěla hýbat abych tu krásnou atmosféru, která mě obklopila nezrušila. No a nestalo se. Mohla to být vizuální, poetická dechberoucí podívaná na lásku dvou lidí, kteří se milují a milují se opravdově. A ta láska tam byla a dokonce byla opravdová, ale nebylo to dechberoucí ani poetické. Jen občas. Mrzí mě to. Taky opravdově.. (13.11.2010)

Převelice POCITOVÉ ... v upřímné snaze o zachycení zjitřené, až bolestně tklivé atmosféry zasněných básní Johna Keatse - v přímé spojitosti s jeho krátkým a nepříliš šťastným životem. Ne nepodobné bezmocnému třepotání motýlů mezi čtyřmi zdmi dívčina pokoje. Těžko říct, zda své vězení lépe snášejí ti, kdož se v něm už narodili - nebo ti druzí, kteří poznali každodenní zázrak pozvolného svítání, třpytivé kapky ranní rosy, lehký dech svěžího vánku, oslnivou záři poledního slunce, jasné barvy a omamnou vůni lučních květů i měkké stíny večerního soumraku. Ať tak či tak, svůj osud změnit nedokážou, stejně jako mladý zamilovaný pár: Básník, odsouzený svým nadáním k nekonečnému skládání romantických veršů ... a jeho dívka, lapená v síti své doby - a donucená k pasivitě a trpnému čekání ... na zázrak ? Nic pro chlapy, ale ženská duše čas od času nějakou tu srdceryvnou unylou romantiku potřebuje, takže to vidím na trochu slabší 4*. P.S.: To ovšem nic nemění na tom, že někdy byli na pěst ... oba dva. Na druhou stranu - kdo z nás není, že ano ... (11.04.2016)