Obsahy(1)
Život a dílo předního českého filosofa.
Ve svém filosofickém díle navazuje na myšlenkovou tradici J. A. Komenského, T. G. Masaryka a E. Husserla, vyznačující se snahou o zakotvení mravního rozměru člověka ve věku, který tento rozměr popírá. Vychází z Husserlovy fenomenologie, kterou však modifikuje podněty Heideggerovy ontologie. Zaměřuje se na analýzu a popis "přirozeného světa" (Přirozený svět jako filosofický problém, 1936, 1970, 1992), hledá jeho metafyzické základy a zkoumá vzájemnou závislost a souhru lidské existence a světa.V posledním období svého vývoje se Patočka ocitá pod výrazným heideggerovským vlivem, v Kacířských esejích o filosofii dějin (Mnichov 1980, Praha 1990) zdůrazňuje význam občanské svobody a zodpovědnosti jako základního předpokladu plně lidské existence, čímž navazuje na Masarykovo propojení filosofie a politiky, které pak naplňuje i vlastními občanskými postoji a aktivitami. Chartu 77 chápe jako společenství otřesených, jehož cílem je překonat bezpráví a vytvořit společnost, která by uznávala lidská práva a poskytovala všem občanům možnost nepokřiveného mravního růstu. Následující policejní perzekuce uspíšila jeho náhlou smrt v březnu 1977 během pobytu na StB. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (3)
Patočkův život přece nebyla jenom filosofie, pěkně jste to kluci odflákli. ()
Je třeba uskutečnit duchovní konverzi, aby člověk po zvířecku netonul v momentálním okamžiku. Je třeba otevřít se celku světa. ___ "Realita nás poučila, že jsme přecenili své možnosti, síly a světovou situaci." ___ Vzdělaným filosofům tento dokument nic nového neřekne, snad jedině ukáže, že celý život filosofa i jeho celoživotní dílo lze shrnout do půlhodinové televizní "eseje", v tomto případě navíc velmi konzervativní. Filosofům laikům tento dokument také moc toho nenapoví, protože kromě životopisných údajů nepředloží ani jedinou větu, která by zprostředkovala to hlavní, co Jan Patočka lidstvu řekl. Jediné totiž, co po lidech zůstává, jsou krátké, výstižné, zapamatovatelné myšlenky, jako například "Dejte mi pevný bod, a já pohnu zemí" nebo "E = mc2". ()
Patočkův život sice nebyla jen filosofie, ale posthumní odkaz, který nese jeho jméno, lze v obecném smyslu vnímat výhradně v souvislosti s filosofií. Tu však jistě nelze zcela odmyslet od života a to si tvůrci, jak myslím, uvědomili. Dokument je zaměřen na Patočkův filosofický odkaz, ale v kontextu se zvláštními životními peripetiemi tohoto filosofa, na základě kterých byl nakonec donucen odejít. Dokument tedy mapuje vlastní Patočkovu filosofickou cestu na podkladě historických okolností. V tomto smyslu je tedy natočen velice dobře. ()