Obsahy(1)
Návrat do mentální krajiny dětství je častým východiskem z osobních krizí, jež se objevují v životě každého člověka. Režisér a kameraman Martin Ryšavý, který se jako jeden z mála českých režisérů věnuje etnografickému filmu, ve svém prozatím posledním dokumentu "zůstává" na Sibiři, když točí o městě Jakutsk. Do jeho práce se jakoby bez řádu otiskují obrazy tamní architektury a umění, jež však především kopírují duševní rozpoložení autora. Nastudování Čechovových Tří sester jakutskými herci a herečkami stejně jako stavba unikátního zámku ze železného šrotu nás upamatovává na místo, kam se můžeme ukrýt před světem i před námi samými - tedy do krajiny představ, snů a iluzí. Drsná krajina věčně zmrzlého Jakutska kontrastuje s hřejivou vzpomínkou na čas bezstarostnosti, jemuž jsme už odrostli. Formální "rozpojení" obrazu a výpovědí domorodců či režiséra samého nás však upamatovává na nutnost vnímání jednotlivých částí života v jejich celku, neboť každá řeka potřebuje své kry a každý zámek vznešenou korouhev. [Jeden svět 2009] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (3)
Blízke pocitom aj vyvrcholením v podobe fantazijnej oslavy na poctu vztýčenia kráľovskej antény. Šíriacej Signály takto pozitívnych bláznivín. Zosieťúvajú podobne naladených. Nie elektronicky, ani dnes moderným "dobrodružným cestovaním do ľudskou nohou neobjavených krajov". Len pocitovým vlnením. Po filme som počul také ohlasy, že si režisér filmom len liečil frustrácie zo stratenej lásky. No a? Neliečime si snáď tvorbou všetci tak trošku niečo? Len na okraj dodávam, že režisérova dvojdielna Kniha Cesty na Sibiř (Revolver revue 2008), ku ktorej by mohol byť film priložený na DVD ako bonus vyhrala v rámci súťaže Magnesia litera 2009 Literu za prózu. ()
Zatím jediné mé setkání s Martinem Ryšavým (jak filmové, tak literární), takže nemohu podat komplexní zhodnocení, ale i tak mě Malupien dostal - portrét jedné podivné kultury žijící v chudobě kdesi v ruské Sibiři je přednesem velmi osobně, intimně a emocionálně. Žádné - jak autor ostatně sám říká ve filmu - pohledy na dějiny a významné osobnosti. Fragmenty ze života obyčejných (ale výjimečných) lidí ze šedavého, poetického Jakutsku. Malupien je dokument hodnotný jak po obsahové, tak formální stránce, který stojí za vidění. ()
Film vyšel jako příloha Revolver Revue č. 78/2010. Zaujalo mě, jak popisuje odlehlé východosibiřské město a život v něm. Martin Ryšavý se v tomto filmu do města vrací, už zde nějakou dobu pobýval a napsal o tom román Cesty na Sibiř (2008). V tomto filmu se s kamerou setkává v Jakutsku se svými přáteli a komentuje tato setkání i procházky městem samotným. O své metodě na úvod říká, že bude točit všechno a později to sestříhá. Vzdálené město jako model života ve vysněné idyle, ve splněném přání, která je zároveň drsnou realitou - života lidí v chudém městě v podmínkách zmrzlé Sibiře. Do jednotlivých událostí, situací a okamžiků zachycených v tomto filmu projikuje autor filmu mnoho ze sebe. Ale události a situace, se kterými se tam setkává jsou silnější tehdy, když je po svých úvodních komentářích nechává více hovořit samy. Ryšavý se v Jakutsku pohybuje ponejvíce mezi umělci - jsou jimi divadelníci, filmaři, podivínský stavitel "zámku" pro děti z kovového sběru s osobitou filosofií. Město jako by žilo právě v této rovině, běžný život Ryšavého nezajímá, nepouští se příliš do jiných rovin života ve městě, pohybuje se především v tomto společenství tvořících a dalo by se říci cosi nevyjádřitelného hledajících přátel. Plus jeho setkání se starší ženou, učitelkou mateřské školy, které příliš nerozumí, a která je vůči němu zároveň dost otevřená a zároveň ho bere s nadhledem. Je to zajímavý dokument, ale spíše jsou zajímavá ta místa a ti místní lidé, než autorské zpracování. To je nejlepší tam, kde do děje Ryšavý příliš nezasahuje a nekomentuje, kde je sám vlastně jedním z účastníků toho života. Otázkou samozřejmě je, zda by vyznění těch okamžiků bylo tak silné, kdyby do děje Ryšavý svými občasnými komentáři diváka nevtáhl. Celkově zajímavý dokument. ()