Die Stille vor Bach
Obsahy(1)
Film se snaží přiblížit obraz zvuku a zvuk obrazu. Skrze dílo Johanna Sebastiana Bacha poznáváme, že naznačený vztah lze vytvořit. Ačkoli můžeme vysledovat dvě linie vyprávění - život Johanna Sebastiana Bacha a zkoušení jeho hudby v současnosti – ty jsou pouze kostrou nemající valného významu. Ve filmu se téměř nemluví, protože důležitý je jiný zvukový vjem. Jak je v Portabellaových filmech obvyklé, i zde se slučuje zdánlivě neslučitelné. Řidiči kamionů se věnují interpretaci Bachova díla, trhovci balí zboží do jeho notových partitur a slepci jsou těmi nejlepšími interprety. Bach, Mendelssohn a Ligeti prostřednictvím svých děl vytvářejí architektonickou strukturu. Ta je klenbou spojující 18., 19. a 21. století. [FebioFest 2009] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (3)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $364,000║ ()
Několik přemoudřelých prupovídek rušilo jinak čarokrásný film ... Už jsem tiše, dívejte se, poslouchejte ... tanec polní trávy a plevele podle cesty ... hrbolatého povrchu flekaté asfaltky ... mosazných hrníčků ... pečlivého ladiče pian ... supícího výletního člunu na Labi ... cinkotu zubního kartáčku v kelímku ... vagónu metra letícího tunelem ... vířících strun čel na jeho palubě ... vlastního těla i mysli ... Váš. ()
Bachova vznosná a nádherná hudba zněla filmem, kamera až příliš pomalu ohledávala prostor a jen v několika málo scénách (velká skupina muzikantů hraje sonátu na violončela v jedoucím vlaku metra, varhany burácivě znějí a kamera pozoruje podrobně varhanní píšťaly...) byla působivá. Dějově se není čeho chytit, vidět lze jen jakási chaotický slepenec postav na krátký okamžik se vynořujících a vzápětí v nenávratnu mizející, beze vztahu s postavami ostatními. Snad jen Bach je spojoval? Ani dokument, ani hraný film, jakéhosi kočkopsa Portabella natočil. Stačilo jen mít oči zavřené a pozorně naslouchat hudbě, což u filmu je dosti málo. ()