Salut l'artiste
L'idolo della città
Buď pozdravený, umelec!
Hail the Artist
Režie:
Yves RobertKamera:
Jean PenzerHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Marcello Mastroianni, Françoise Fabian, Jean Rochefort, Evelyne Buyle, Lise Delamare, Hélène Vallier, Carla Gravina, Gérard Jugnot, Yves Robert (více)Obsahy(1)
Nicolas Montei je herec, který to však ve svých pětačtyřiceti dotáhl jen na představitele drobných epizodních rolí. Proto musí svůj příjem dohánět řadou malých „kšeftů“. Žije v neustálém spěchu, zápasí s nedostatkem času, což se samozřejmě promítá i do jeho soukromého života. Ten je víc než neuspořádaný, protože problém není jen v čase, ale především ve zmatenosti citů a vztahů k ženám. Nicolasovi dělá starosti i jeho dospívající syn z prvního manželství, kterému otec velmi chybí. A Nicolas cítí, že stárne… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (25)
Dávám 3 pouze z úcty k M.M. Těchto filmů o neúspěšnosti umělců, manažerů, podnikatelů, , spisovatelů, výtvarníků, politiků jsem viděl asi 100. Byla to móda 70. let. Ale proč se na to dívat? Dobrou náladu to nepřinese a umělecký majstrštyk to není. Emotivita zcela nulová. Naprosto zbytečně vyplýtvaný film Kodak. ()
Výstižné. Toto by si mali pozrieť dnešné nadšené davy mladých perspektívnych tvorcov. Z akejkoľvek oblasti umenia a dizajnu. Pretože presne vystihuje to, čo zostane z ich života (zo života 95% z nich): naháňanie sa za štekmi, nevyplatené honoráre, prísľuby príležitostí, odchod do sféry obchodu, ktorý poprie všetky ich protispoločenské umelecké ideály mladosti, komplikované vzťahy so ženami z dôvodu rozorvanosti (lebo tak sa to nosí: usporiadanosť tvorivosti nesvedčí) a zapadnutie do bahna priemeru. Kdeže umelecké nadšenie. Hyperaktívne nervné pobehovanie venované prežitiu. Nie umeleckej vízii. Z nej sa stane sprofanovaná, úbohá rutina. Prepad z výšin panteónu do hlbín kašírovaného poloporna, estrády v štýle úbohejšej verzie varietnej tv srajdy pod názvom Ein Kessel Buntes. Tam skončia mraky dnes článočkami na webe a v "nezávislých médiách" velebených talentovaných prísľubov. Marcello si za stvárnenie typu (ktorý často vyskytuje na každej umeleckej scéne) zaslúži nadpriemerné hodnotenie a režisér Yves Robert spolu s Rochefortom v úlohe odpadlíka, ktorý zistil, že nie umenie ale biznis prináša vytúžený luxus, vlastne tiež. Takže áno: buďte pozdravení, umelci! Vy nositelia krajšieho rána! ()
Škoda, že scének jako dabování animáku je zde proklatě málo. Většinu času se film zaměřuje na osobní a rodičovské problémy hlavního hrdiny a to mě moc nebavilo na rozdíl třeba od pořadů Jaromíra Soukupa. Film je ve výsledku na komedii až moc hořký. Ovšem, potěší například pidi-rolička Maurice Rischa (Funésův poskok z několika filmů) a skvělý původní dabing ze staré školy. ()
Tento film sa odohráva vo fikčnom svete, kde Marcela Mastroianniho takmer nikto nepozná a aj ak áno, tak meno si nikto nepamätá. Vo svojich epizódnych úlohách vždy umiera, zrejme väčšinou na začiatku. A stále nikto nechápe, aké zlato majú v rukách. Buďme radi, že žijeme v reálnom svete, kde bol Marcelo objavený a nepadali mu k nohám iba druhotriedne herečky, ale úplne všetci. Napriek tomu mu to nebráni si užívať aj v takejto situácii sladký život, ktorý má ale vekom stále trpkejšiu a trpkejšiu príchuť a vety typu "Ja ťa už nemilujem" môžu bolieť podobne, ako nejakú dramatickú postavu v divadelnej hre. Ono totiž sa už nikto milujúci nájsť nemusí. Výborný výkon hlavného predstaviteľa na pôdoryse solídneho scenára, pri ktorého sledovaní nám viac krát napadne otázka, kde to umenie vlastne skončilo a kde je hranica hereckej cti. 70% ()
Yves Robert neporušil tradici a opět si střihnul miniroličku, ale hlavně potvrdil že je král detailního vtipu (Marčelo a výlev na přízvuk ), kterýho je ve filmu tolik, že by uživil i dětské nebožáky v čínských továrnách. Svoje polýnko do ohně si přiloží i tandem Mastroianni - Rochefort při některých scénách jsem měl pocit, že snad ani nebyly hráný, ale improvizovanýi (číšník, odchod slečny od stolu a následný smích). A to všechno podtrhuje geniální skladatel Vladimír Cosma, který dává každýmu francouzskýmu filmu galskou duši. Film není postaven jen humoru, ale i na uvolněné až boheméské atmosféře pro kterou mám hroznou slabost. ()
Reklama