Režie:
Ulrik WivelKamera:
Adam PhilpHrají:
Baard Owe, Carsten Bjørnlund, Hanne Hedelund, Lotte Arnsbjerg, Pilou Asbæk, Claus Flygare, Søren Vejby, Christiane Gjellerup Koch, Ole RoosObsahy(1)
Stárnoucí muž se po letech života v Německu vrací do Kodaně. Ruční kamera těká prostorem jako v nejlepších snímcích manifestu Dogma 95 a vtahuje diváka do dramatu. Režisér mísí zdánlivě protichůdné vlivy. Na jedné straně divadelní svícení scén, které dává některým scénám charakter snu. Na straně druhé dokumentární výpovědi, kdy lidé hovoří přímo na kameru. Dohromady s civilním herectvím vše tvoří kompaktní celek. Hraný debut dokumentaristy zpracovává tradiční příběh osamělého stárnoucího muže, který je sice profesně úspěšný, ale není schopen udržet si vztahy s lidmi. Snímek vznikl díky programu Dánského filmového institutu na podporu začínajících tvůrců a zahájil hned po svém uvedení cestu po evropských festivalech. [FebioFest 2009] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1)
Jako kompaktní celek, jak je uvedeno v popisku filmu, to na mě rozhodně nepůsobilo. Naopak jsem měl dojem, že jednotlivé roviny se vůbc neprolínají a že je tam toho spoustu nadbytečného. Film se jakoby tváří komorně a hluboce, ale po jeho skončení si člověk uvědomí, že hluboký vůbec nebyl. Postavy reagují podivně, divák neví proč, vztahy nejsou dost vykresleny.. Navíc film skoro stojí na místě, paradoxně v něm přes závažné téma nebyly žádné emoce ani se v něm nedělo nic, co by mě přimělo těšit se na další část. Spíš jsem si říkal, ať už je konec. Ale úplná tragédie to nebyla, viděl jsem i dost horších filmů. Ale to je tochu slabá útěcha. ()