Kvílení

Tak nějak přemýšlím po všech těch životopisných kolážích, které mě žel uhranuly (I'm Not There, Factory Girl), a jsem vlastně moc ráda, že technické možnosti filmu dospěly do stádia, kdy je možné hladce kombinovat různé formy, že existují tvůrci, kteří využívají těchto kombinací pro sdělení něčeho zásadnějšího než je mainstreamová akce. I tentokrát polodokumentární záležitost Howl sází na psýchu hlavního hrdiny. Nahlíží na ni skrz nejslavnější báseň, jenž svojí jazzovou dikcí udává naléhavý tón celé strukturované filmové koláži. A drží ji pěkně pevně v rukou. Nicméně není všechny krásy jen díky básni, také tu máme překvapivý výkon Jamese Franca. Možná díky tomu, že jsem si prošla obdobím těžké pubertální adoace beatnického fenoménu, nebyl pro mě film překvapením. Jediný zádrhel jsem spařovala v animovaných pasážích - konkrétně v jejich výtvarném provedení, s tím jsem pár okamžiků bojovala, po půl hodině se již staly symbiotickou součástí filmu. 80%. (06.08.2011)

Za prvé: Ginsberg nebyl revolucionář, ani duší, proto se celá jeho práce staví jinam než bych očekávala. Za druhé: je zřejmé, jak dokládá i poslední rozmluva Ginsberga ve filmu, že jeho chápání sebe samého bylo ovlivněno dobou víc, než bylo nutné. Za třetí: i kdybych se nepřiřadila k obhajovačům, že jeho sbírka "Kvílení" byla geniální, byl svým působem geniální on, neb se vzepřel konzervativním tendencím a ukázal na prostor, který do té doby nebyl až tak profláknutý. FILMOVĚ: ty čtyří prolínající se formy mě vážně dostaly a přiznám se, že jsem si film musela párkrát vrátit, abych rozuměla plně tomu spojení obrázků, veršů a vysvětlování významu jeho vlastními slovy. Taky mě neskutečně překvapilo, jak ty čtyři roviny zapadly do sebe, za což asi vděčím filmařům, jejichž první celovečerní počin za to stojí. Franco, budiž ti třikrát sláva, asi by měl možná Ginsberg radost, kdyby tě viděl. (14.01.2011)

Je až s podivem jak konzervativně je udělán film o jednom z nejkontroverznějších básníků své generace. Syntéza hned několika stylů/žánrů/druhů je velmi zajímavý nápad, bohužel skoro v žádné z jednotlivých částí film nenaplňuje svůj potenciál. Soudní drama se ke konci zvrhne v litanii patriotistických hloupostí o americké svobodě projevu, animované pasáže mne stylem příliš nesedly a dokonce ani James Franco (kterého mám mimochodem moc rád) zde místy působil toporně, jindy zase téměř přehrával. Další do očí bijící rozporuplností filmu je explicitní kritika všemožných kulturních pavědátorů a teoretiků umění a to i přesto, že se vlastně samotný film snaží ukotvit báseň Kvílení, ne-li ji přímo racionalizovat. Jinými slovy zničit její (tak nádhernou) auru neuchopitelnosti. A tím vlastně v praxi provádí to, co kritizuje. A ačkoliv já sám studuji "kultůru" (silly me), mám raději, když si umění ponechává tajemnost a mnohovýznamovost. Rozhodně mne přijde lepší hádat, co jednotlivé obrazy znamenají a zapojit fantazii, než vzít báseň a říct "tenhle verš je obrazem tohoto zážitku a tento poukazuje na tohoto člověka." (12.10.2015)

Vzpoura umělce proti maloměšťáctví společnosti se v poloze filmového díla realizovala coby experimentální biografický film, který v sobě nese hned čtyři různorodé roviny, vědomě ale rezignuje na expresivní kontroverzi a tedy na onu vzpouru samotnou, film dnes už nemusí za každou cenu šokovat, tak jako to musel činit básník v 50. letech, chtěl-li přitáhnout zájem čtenářů a médií. Filmové Kvílení tedy není ryzí umělecký počin, spíše jde o originální sondu dovnitř jedné z nejslavnějších básní minulého století. Sám akcentuji především fakt, že stěžejní rovinou filmového tvaru je sám text legendární básně, reprodukované jednak pseudodokumentárními scénami z autorského čtení (nejspíš odkaz k legendárnímu čtení v Six Gallery v San Francisku), ale především pak pásmem videoartového ilustrování textu Ginsbergova Kvílení. Tvůrci pak toto pásmo textu kombinují s biografickou rovinou týkající se autora a především se soudním přelíčením, v němž byl ze šíření pornografie obžalován vydavatel básně a další legendární postava Beat generation Lawrence Ferlinghetti. Stranou nelze ovšem ponechat ani zjevný fakt, že snímek Kvílení je otevřeným queer filmem, tedy filmem týkajícím se neheterosexuálních minorit, v tomto případě, jak už je v případě filmů produkovaných slavným režisérem Gusem van Santem zvykem, jde samozřejmě o minoritu homosexuálů, čehož důkazem je sama báseň, neboť možná nejvýraznější kontroverzí byl právě rozměr otevřeně přiznané homosexuální orientace autora.... (20.08.2011)

Ambiciózní film, který však ve finále působí jako slepenec, který zachraňuje jen přednes Jamese Franca a některé nápadité animace (světlo tryskající ze saxofonu), které se však až příliš často opakují. Je to velká škoda, protože jinak je nápad spojení rozhovorů, recitace a grafického zobrazení vcelku zajímavý. 45. KVIFF (11.07.2010)