Kvílení

Edukativně přínosný film, kdybych ještě chodil do školy, tak bych měl víceméně z krku jednu maturitní otázku, včetně povinné četby. Takže za to palec nahoru. Jinak se dá koukat jen na soudní scény, které jsou vynikající, dobrý je i přednes titulního díla, ale ty animace jsou sračka na druhou. Zbytek filmu je nuda. (25.10.2011)

"I saw the best minds of my generation destroyed by madness, starving hysterical naked, dragging themselves through the negro streets at dawn looking for an angry fix, angelheaded hipsters burning for the ancient heavenly connection to the starry dynamo in the machinery of night, who poverty and tatters and hollow-eyed and high sat up smoking in the supernatural darkness of cold-water flats floating across the tops of cities contemplating jazz ..." (27.03.2011)

Velmi čistý, rozuměj nudný, film. Na to, že si dal za cíl vyprávět o poezii, ke mně nedoletělo příliš závanů skutečných pocitů. Ve struktuře vidím inspiraci (ale možná že ne) skvělými filmy Todda Haynese, nicméně režisérské duo se tomu nepřiblížilo ani na sto metrů. Soudní rovina byla tak zpackaná, že po závěrečných proslovech jsem fandila spíš žalobci. Nebo mi minimálně připadalo nesprávné, že jeho názor byl podáván jako "nesprávný a záporný", protože určitou pointu měl. Když dáte kupříkladu Americké psycho hloupému člověku, tak nevidí sofistikovanou společenskou reflexi, ale návod jak zavádět ženám do vagín myši. Zároveň jsem ale umělec, který tvoří díla, která bývaji považována za divná i mými nejbližšími přáteli (zrádci!!!), a jsem samozřejmě všemi deseti proti jakékoliv cenzuře uměleckého projevu. Prostě si tak nějak neumím vybrat, co si o tom filmu myslet a co k němu pořádně říct. Každopádně vím, že dojmy pozitivní nebyly, dostavil se i smutek, že se to taaak nepovedlo. (28.02.2011)

Je to ironie, ale nebýt onoho slavného soudního procesu o literární způsobilosti/nezpůsobilosti Kvílení, Allen Ginsberg by byl nikdy nedosáhl takové popularity, jaké se mu následně dostalo...:-) Toto netradiční filmové zpracování, které kombinuje klasické drama, hraný dokument a animované pasáže sloužící ke snadnějšímu pochopení recitovaných úryvků, je bezesporu jedním z nejzajímavějších snímků uplynulého roku. Rozdělení filmu do tří odlišných dějových linií (soudní přelíčení, interview, další důležité mezníky básníkova života) je zajímavé, ale nedokáže příliš zaujmout. Rada pro potenciální diváky: "Kvílení" je "Kvílením" jen v originále. Jsem sice zastánkyní českého dabingu, ale Stránského hlas se hodí k Francovi asi jako kečup ke koprovce.;-) (23.09.2011)

Howl překvapí hlavně svou strukturou, kdy přináší hned čtyři roviny vyprávění, které se týkají básně Alana Ginsberga Kvílení – průběh vzniku, soudní spor okolo ní, autorský komentář ve formě rozhovoru a vizualizovanou báseň samotnou. Samozřejmě že jsou zde přesahy do Ginsbergova života včetně jeho milostných homosexuálních eskapád, ale centrem je skutečně báseň jako dílo od vzniku až po recepci. Jednotlivé roviny vyprávění se navzájem proplétají, film je někde na pomezí mezi hraným dokumentem, animovaným filmem, polemikou o umění a fikčním filmem. Do světa fikce se ovšem nikdy nemůžeme naplno ponořit, protože jsme z něj ustavičně vytrhávání změnou hlediska i způsobu prezentace. Při sledování si můžeme vzpomenout na filmy Todda Haynese (Beze mě: Šest tváří Boba Dylana, Sametová extáze), ale přesto je to originální a fascinující film. Navíc... James Franco nikdy nebyl tak sexy. Berlinale 2010 (14.02.2010)