Obsahy(1)
Jean-Claude Bernardet (jeden z nejvýznamnějších odborníků na brazilský film) zde hraje režiséra dokumentárního filmu o fobiích. Autor je přesvědčen, že jediný autentický pravdivý obraz lze zaznamenat, když bude člověk vystaven vlastní fobii. A tak se svým štábem vystavuje „extrémnímu“ stresu řadu pokusných osob. Sledujeme zkoumání skrytých strachů, které občas nabývají podivných forem. Přecházíme od arachnofobie, klaustrofobie, talasofobie ke strachu z hadů, jehel, krve, knoflíků nebo třeba trpaslíků. Snímek je natočený jako „film o filmu“. Skutečné bylo asi pouze to, že herci nevěděli, čemu budou vystaveni. Režisér nejenže spolupracoval s lidmi trpícími nejrůznějšími fobiemi, ale také vytvořil dokonalé laboratorní prostředí. [FebioFest 2009] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (3)
Mile sadistická podívaná - jen škoda, že nebyla delší. I samotný Coffin Joe se zastavil na pár "filosofických" úvah, JAne! ()
Celkem solidní zobrazení několika velmi zvláštních lidských fobií: knoflíková - bombardováním knoflíky katapulty, mobilová - přilepení na hlavu spousty blikajících mobilů, z pohlavního styku - autíčka s vibrátory na kapotě se snaží vniknout do spoutané nahé dívky visící kousek nad zemí. Leč nesnaží se moc vysvětlovat. (uživatel Fikus.xf asi v životě moc neviděl ...) ()
Tento absolutní odpad mě donutil po dlouhé době odejít z kina a snad nikdy jsem nebyl žádným filmem tak zhnusen a pohoršen. Myšlenka, že sedím v kině a dívám se na UTRPENÍ lidských bytostí (ač dobrovolníků) a chroupám u toho popcorn se mi příčí jako máloco - není snad přesnější zobrazení apatických konzumentů! Do toho jsou pseudointelektuální řeči o tom, že režisér vlastně dělá umění a jak přesnou a pravdivou realitu dokáže pan umělec zobrazit, zdůrazněny "empatií" a "soucitem" režiséra, který tak citlivě drží zemmifobika za ruku, když pod něj sypou krysy. Mimochodem: Když jsme se zvedli, odešlo s námi ze sálu dalších cca deset lidí. Tento film je hyenismus hodný Blesku. Možná je na čase uvědomit si, kde jsou meze, které bychom ani pod rouškou umění neměli překročit, protože jinak sklouzneme k absolutnímu relativismu. Rozhodně se nechci dožít doby, kdy budeme sledovat reality show, ve kterých se lidé vraždí. Tento film nás k této zvrácené budoucnosti posunul o obrovský kus blíž. ()