Skok

Celý příběh o panu Kučerovi a jeho hrdinství je vystavěn na tom, že už od počátku nemáme srovnání s různými druhy situací, takže je tak nějak bráno za automatické, že je to bačkora, ale my netušíme proč. Hned ze startu se totiž angažuje v rodině Parmových. A to chce odvahu. I když mu nikdo nepomůže. Zvláštní, všichni po něm chtějí, aby nebyl onou pověstnou bačkorou, ale když se o to snaží, čelí kritice, nepochopení a nikdo se za něj nepostaví. Na druhé straně, když sama manželka neví, kam jít a jak situaci řešit (ani třeba zavolat policii, prostě dělat cokoli než nedělat nic), a pomoc od Kučery soustavně odmítá, pak už je další snaha pouze plýtváním energií. A tak jediným, ovšem tím nejdůležitějším, hrdinským činem zůstává chycení dívky v závěru. Z celého příběhu mě ovšem stejně nejvíc zaujalo, když na začátku vyměňoval Viktor Preiss žárovku, ovšem židli si postavil metr od stěny. Nebo když V. P. bušil do dveří, které se málem zhroutili stejně jako když měl v úmyslu vyrazit dveře a kdyby chtěl, byl by je vyrazil. Holt, studio se nezapře. (06.09.2021)

Aspoň pro něco je to coronavirové období prospěšné. Díky němu vznikla ČT3, která začala každý den vysílat minimálně tři inscenace nebo malé televizní filmy, z nichž velká většina na televizní obrazovce nikdy nebyla. A že se v Národním archívu takových věcí válí, to je stará známá věc. Tahle hodinová inscenace má všechny atributy lidského dramatu. Výborné herecké výkony přidávají ohromnou věrohodnost. Jak Viktor Preiss v roli ušlápnutého pana Kučery, Hana Maciuchová jako jeho žena nebo Bronislav Poloczek v roli agresivního ožralce a Kučerovic souseda Parmy. Příběh o soužití lidí v paneláku, kteří jsou lhostejní k násilnostem ke své ženě a dceři věčně opilého Parmy stojí hlavně na zmíněných hereckých kvalitách. Celou dobu jsem si říkal, proč se inscenace jmenuje Skok, v závěru jsem pochopil. Zajímavou a místy disharmonickou hudbu složil Pavel Eliáš. (27.09.2020)

Takoví herci a přitom taková strašná kravina. Viktor Preiss v roli suchara, který akorát neustále vede prázdné rádoby chytristické kecy, je ústřední postavou něčeho, co trvá jenom hodinu, a přesto je potřeba se hodně přemáhat, aby to člověk dokoukal do konce. Kromě nekonečných prázdných dialogů o ničem a věčně nalitého údržbáře se zde nevyskytuje vůbec nic. (23.07.2015)

Scenář napsal dneska známý novinář Josef Klíma, který vycházel ze skutečné události. V dnešní době, kdy jsme až přezásobeni negativními činy lidské smečky, tak už je význam tohoto filmu jiný, než v době, kdy se realita tak mediálně cenzurovala. Film jsem viděl jako vzpomínku na nedožité 80. narozeniny Bronislava Poloczeka, který zahrál svoji roli jak ho známe, bravurně. (02.08.2019)

Docela se divím jaká všechna témata Sokolovský točil. Tady jsme na míle od fabrik a dřevem obložených zasedaček závodních výborů. Zde se jedná o klasické domácí násilí. Rok 85 to byla jiná doba ... Ženy na tom nebyly jako dnes a domácímu násilí se nevěnovala taková pozornost jako v současnosti. Když byl slyšet bugr od sousedů, spíše platilo být zticha a nevměšovat se. To byla většinová taktika pro běžného občana vlastně platící pro celý komunismus. Nezajímat se, nevměšovat se. Maximálně tak zabouchat na zeď. Poloczek tu skvěle ztvárnil fotra co nejde pro ránu daleko. Preisse mám moc rád, ale tuhle roli jsem mu moc nevěřil. Hanička Maciuchová byla opět krásná a noblesní. U Drbohlavové jsem měl pořád tendenci koukat, zda nemá králičí zuby... .-). Jasně, je to normalizační záležitost, ale tepala ve své době do celkem ne moc řešeného problému snad i díky Klímovi a proto dám o jednoho ruma navíc. * * (10.08.2019)