Life During Wartime
Režie:
Todd SolondzScénář:
Todd SolondzKamera:
Edward LachmanHrají:
Ally Sheedy, Allison Janney, Ciarán Hinds, Chris Marquette, Charlotte Rampling, Gaby Hoffmann, Shirley Henderson, Paul Reubens, Michael Kenneth Williams (více)Obsahy(1)
Príbeh o hľadaní cesty k riešeniu problémov v rodinných či mileneckých vzťahoch, keď je snaha o posun vpred, no popri tom na chrbát stále dýcha nie veľmi vydarená minulosť a jej náročne odlúčiteľná ťažoba. (T2)
Videa (2)
Recenze (33)
Nutno predeslat, ze Solondz je muj oblibeny reziser. Pakliže by nebylo Solondzovo "Štěstí", tak je Život za časů války docela fajn biják. Ale tou podivnou kombinací vykrádání "Štěstí", navazování na "Štěstí", hledání přesahu atd., jsem tomu mohl dát pouze ***. Samozřejmě s vědomím toho, že v porovnání s průměrnou produkcí je to nadprůměrná záležitost. ()
Solondz je jedním z nejosobitějších scénáristů a režisérů, potvrzuje to každý jeho nový film. Bohužel opakuje stále stejná témata, je dost možné, že za chvíli už bude střílet jen slepýma. Další problém jsem měl s tempem filmu, do poloviny jsem se bavil, od poloviny nudil. Škoda, že Solondz ještě trochu nepřitvrdil, od něj se to čeká. Momenty to má a já se těším na další kousek tohoto za mlada evidentně pohlavně zneužívaného režiséra. ()
Ne že by tenhle snímek byl úplně prázdný, ale chvílemi mi přišlo, že se jedná spíš o sled jednotlivých scén, nikoli o celek, který by jako takový fungoval. Herecky je to dobré, herci jsou buď civilní, nebo naopak přehrávají, ale dělají to takovým způsobem, že zaujmou. Ale film mě komplexně zaujmout nezvládl. ()
Tady není moc co rozkládat, buď Solondze zbožňujete nebo respektujete a jste na něj zvědaví, pak jste buď nadšení nebo méně, ale pořád vás to k němu táhne, nebo to jde v lepším případě mimo, v horším jste znechucení a už se mu vyhýbáte. Já na něj budu zvědavá vždycky, už od Štěstí. Tady mi časově trochu ujel vlak, ale dohonila jsem ho a na konci jsem byla na cimpr campr. Nádherný Solondz. ()
Solondzova cesta od 10 k 5, resp. aký je rozdiel medzi šťastím a láskou. Čo v Šťastí kompaktne fungovalo, tu pôsobí ako divácke naschvál. Mozaiku frustrovaných, uplakaných a afektovaných postáv doplnil autor poukazovaním na terorizmus, globalizáciu a opakovane na pedofíliu, čím sa v mojich očiach definitívne zaradil do skupiny režisérov prvých (a jediných) filmov, ktorí sa vracajú k obľúbeným témam, nikam ich ale neposúvajú a točia sa na jednom mieste. Prečo má byť divák autorovým terapeutom? Ja nechcem, v tomto prípade určite nie! ()
Reklama