Prokletý klub

Mám rád sportovní filmy a obvlášt ty o nejlepším sportu na světě. Tento film patří mezi ty nejlepší ve své kategorii. Skvělé herecké výkony, dialogy, kamera je sice občas zvláštní, ale to se dá odpustit. Nebyl jsem si jist plným počtem hvězd, zvažoval jsem chvílema i 4, ale po shlédnutí 30min vystřižených scén na DVD bonusech jsem, už neváhal. (13.12.2011)

Zaslouží-li si některý film o kopané maximální hodnocení, tak je to právě tento film, který velice atraktivním způsobem ukazuje nedávnou fotbalovou historii a konkrétně vztah mezi dvěma nesmiřitelnými trenérskými rivaly, jejichž jména jsem před zhlédnutím tohoto filmu neznal. Od začátku do konce se jedná o film, který mě nenechal vydechnout a během jehož sledování jsem nedokázal z televizní obrazovky spustit oči, prostě jsem jako v nějaké hypnóze koukal na film a chtěl jsem pořád víc a víc, chtěl jsem zjistit, jak to bylo, co se stalo, proč se to stalo, prostě tenhle film ve mně probudil skoro až nezdravou zvědavost a já jen čekal, až budou mé otázky zodpovězeny. Tohle je opravdu úžasný film, o kterém si troufnu tvrdit, že je to jeden z nejlepších filmů, které kdy byly o kopané natočeny a který budu mít ve své paměti ještě hodně dlouho po jeho zhlédnutí. Ale není to samozřejmě jen atraktivní příběh, díky kterému jsem z tohoto filmu nadšený, ale je to i originální nasnímání zápasů, kdy v jednom případě nebyla z toho zápasu ukázána ani vteřina, ale napětí bylo zřetelné a dusivé. A samozřejmě za úspěchem filmu stojí i vynikající herečtí představitelé, především Michael Sheen v hlavní roli, který svou roli zvládl bravurně, a potom Timothy Spall, který chvílemi Sheena dokonce převyšoval. Tady opravdu není nad čím váhat, uděluji zcela zasloužených pět hvězd. (29.08.2010)

O tom, že Portugalec José Mourinho měl svou trenérskou reinkarnaci na přelomu 60. a 70. let v Anglii, se můžeme přesvědčit v tomhle nadmíru sugestivním (tak trošku komediálně laděném) dramatu z britských ostrovů. Biografický film o arogantním, ale výjimečně schopném fotbalovém trenérovi, který je nadmíru mediálně zdatný a ve své sebestřednosti si ukousne příliš velké sousto, je hereckým koncertem Michaela Sheena i ostatních herců. Režisér Tom Hooper zvolil nelineární dějovou linku, v níž lze celkem snadno mimo části curriculum vitae Briana Cloughe nahlédnout i pod pokličku fotbalového života a porovnat kus cesty, kterou fotbal urazil od dob, kdy vrcholoví hráči na tréninku běžně holdovali cigaretám a před ligovým zápasem se posilnili hrnkem kafe. Kdeže jsou ty doby... (06.09.2009)

Kdo zná z medií Chosého Mourinha musel si připadat jako v Jiříkově vidění. Ale joo zazněla tam jedna věta, který mě sedí v hlavě doteď a Miša Sheen jí řekl po nebo před zápase s Juventusem, kdy mu předseda klubu chtěl diktovat sestavu. To totiž platí hlavně na dnešní "moderní" fotbal, pro koho že se fotbal ještě vlastně hraje ? A nejsou přednější grilovaný kuřata ve VIP než samotná hra ? Fotbal se čím dál tím víc stává trapnou karikaturou v rukou politickejch zkurvysnů, zazobanců s nulovým vztahem ke klubu a jeho tradicím (Slavie, Bohemka, Baník ) kde se slovo VIP skloňuje častěji než v prezidentských pozvánkách na reprezentativní večeři. Kde se musí dávat úplatky, za výhru, úplatky za remízu, kde se musí dávat úplatky za pořadelství šampionátu, kde je přednější reklama na dresu místo jména hráče, kde slovo fanoušek známená "ááá to je ten povl, ten dobytek, ten poslední odpornej rušivej element naší snobský a neupřimný, kdysi tak krásný hry zvaný fotbal". Takže lidi jako je Chosé, nebo tady Brian či náš Hofťa nebo Franc jsou to poslední přitažlivý na fotbale, sportu, který za svou masovou popularitu u obyčejných lidí platí až příliš vysokou daň. Dobrej film, moc dobrej film z dob kdy se fotbal ještě hrál pro lidi a ne pro mocipánský paňáky. (25.07.2011)

Průměrná fotbalová biografie, kterou z šedi nevytáhne ani tradičně skvělý Martin Sheen. Jeho televizní Duel s Nixonem má ale tisíckrát větší grády než ta směšná přestřelka, kterou absolvuje zde. V závěru jsem se cítil podobně jako při sledování letošních Pirátů na vlnách; tedy modlil jsem se, aby ten patos už proboha utnuli. Zvláštní, že oboje nese zásadní britskou stopu - ještě si snad začnu myslet něco ošklivého o současném UK filmu. (22.11.2009)