Orel Deváté legie

Úvodní titulky jsou až mystické se skvělou zneklidňující hudbou a nabudí vás ke sledování. Mimořádně zdařilý soundtrack islandského skladatele (Örvarssona začínám bedlivě sledovat!) dodává filmu přesně tu správnou atmosféru, podtrhuje jak scény poetičtějšího rázu, tak i ty akční. Hned ze začátku mě zaujala bojová scéna v opevnění a práce s kamerou. Kvůli PG-13 jatka nečekejte, někoho možná i naštve až přílišná krotkost střetů./// Kameraman dostal při scénách za Hadrianovým valem hodně prostoro a vyžívá se v záběrech širých větrných plání, nekonečných skalisek a tmavých chladných lesů. Dívá se na to příjemně a rozhodně to není nesnesitelné jako třeba u nedávné severské meditace Valhalla Rising. Sarkasticky bych se však mohla strefovat do toho, jak kamera vytvořila z orla přímo fetiš. Marcus na něj s láskou hledí, jemně ho hladí, tiskne se k němu, pevně ho drží etc. Ale my dnes víme prd, jaké emoce vzbuzoval ztracený zlatý orel pro legie. Zkrátka pokud se vám radostně rozsvítí oči, když slyšíte „for honor and glory“, vidíte sandály, červené pláště a máte rádi Spartaca, Řím a podobné seriály, budete vůči filmu o něco vstřícnější./// Místy mě rozčilovaly dojemné flashbacky z Marcusova dětství. Ch. Tatum se však na roli hodí, ať už stavbou těla nebo drsnými a vážnými pohledy (někdy až moc). To navíc přesně konvenuje s atmosférou filmu. Horší je to však s J. Bellem, který svou drobnou tělesnou konstrukcí stále vypadá jako onen mladý „baleťák“ Billy Elliot, tudíž když levou zadní zabije několik zdatných bojovníků, je to poněkud nevěrohodné. V rámci snahy o jakousi historickou přesnost Bellova postava mluví skotskou galštinou, celkově je ovšem odkazů na historii ve filmu poměrně málo a jde spíše o anonymní příběh dvou lidí, podobně jako tomu bylo u Centuriona, Eagle je ovšem třídu lepší, byť se mu v mnoha aspektech až nápadně podobá. /// Ocenit musím, jak si film vyhrál s kostýmy zejména u kmene Tuleních lidí. Atraktivních a dechberoucích míst nemá film mnoho, ovšem obřad Tuleních lidí či želví krunýř a výstup šamana (řádně teatrální) na začátku snímku stojí za to. Finální scéna, kdy jde o orla až v první řadě, prožijete buď emočně zapojeni jako já nebo se cynicky vysmějete bláhové odvaze pár zoufalců, kteří čelí přesile drsných Tuleních lidí, jež se tak trochu podobají modrákům z Avatara. [Kino] (18.04.2011)

Srovnání s nedávným Centurionem se samozřejmě nabízí samo. Je zvláštní že režiséry v poslední době začlo nějak lákat dobývání Británie Římany. Eagle by mohl být lepším filmem, kdyby hlavní roli nehrál docela nevěrohodný Channing Tatum, já už nevím co s tím klukem. Jamie Bell je zajímavá volba a Marka Stronga jsem projistotu nepoznal. Úvodní akce je slušná a nápaditá. Poté se dostaví docela delší cestopis, nějaký ten zvrat a závěrečný úprk ve stylu Apocalypta. Film není na škodu vidět, přece jen na režisérské stoličce nesedí žádný zelenáč. 55% (21.04.2011)

„Žiadny muž by nemal prosiť o svoj život.“ Oproti CENTURIONOVI Neila Marshalla (ktorý je v podstate prequel k ORLOVI DEVIATEJ LÉGIE, keď sa to tak vezme) vsadil režisér PÁDU DO TICHA a POSLEDNÉHO ŠKÓTSKEHO KRÁĽA viac na príbeh a postavy, než na krvavú akciu. Napriek odlišnému prístupu k podobnej zápletke je to však paradoxne nakoniec približne rovnako priemerné, ako solídny, ale v konečnom dôsledku nevýnimočný CENTURION. Ústredná dvojica Jamie Bell & Channing Tatum tomu dosť dáva, výprava je krásna. Akcie je však málo a je to, čo tu je, je dosť slabé. Scenár je plný banálneho klišé a na snímke je poznať slabší rozpočet. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org. (27.04.2011)

Posvátný symbol zlatý Orel Deváté legie frnkl i s pěti tisíci vojáky. Mladý římský centurion Marcus Flavius Aquila (Aqua Linea) nemůže dopustit, aby jeho otec, který mu sehnal Arginmax od Radima Uzla, a pomohl mu odbourat problémy s erekcí v již raném mládí, zůstal jednou provždy zrádcem a zbabělcem v očích všech ostatních. A hodlá jeho jménu navrátit čest. Po zranění na jedné z výprav je nečekaně poslán na velitelský odpočinek. Touha po navrácení kovového symbolu pověstné legie je však natolik silná, spolu již s jeho opětovně nabytou erekcí, že se ho vydá hledat jen v doprovodu britského otroka, kterého zachránil před jistou smrtí. Bude to výprava nebezpečná a plná nepřátel na každém kroku. A také to byla výprava značně předvídatelná, a jelikož režisér Kevin Macdonald nemá mnoho zkušeností s epickými bitvami v historických filmech, na jejich výsledku je to znát. Jsou opatřeny většinou zlomkovitým střihem bez snímání detailů drastických scén, ačkoliv kamera byla působivá mimo tyto scény. Jak film postupoval, tak se postupně vytrácela také jeho působivost. Mechanické střídání nepropracovaných bojových scén s unylými dialogy dostalo film postupně do jednotvárnosti. Ve filmu není žádná opravdu krvavá nebo epická bitva a měl jsem pocit jako by na ni nebyl rozpočet, že se to často smrsklo na kratičké sejmutí nepřítele v nepřehledném střihu. Jako nejhorší vidím pokus o psychologii dvou hlavních postav. Do tohoto kroku se režisér nejdříve pustil, ale pak z něj postupně slevoval, vědom si zřejmě toho, že ve svých předchozích filmech si to mohl dovolit, ale tady na to prostor nebyl, a to především ve zvolené přímočarosti děje. Výsledkem je film, který překvapivě selhává v atributech, které jsou pro historický film v zásadě nepostradatelné a často i dominantní. Charisma Channinga Tatuma však film nenechá padnout. 60% (26.06.2013)

Začíná to fakt dost dobře a docela drsně, pak se z toho stane popcornová verze historie, ale je to pořád zábava. Nevím, jak vypadaly a chovaly se kmeny za Hadriánovou zdí, ale tvůrci nám zde, bez prdele, servírují indiány z Posledního mohykána. Úvodní bitka dobrá, i když zase nevím, kde barbaři sehnali válečný vozy se sekáčkama na kolech. Důležité je, že i přes tyto nedostatky má ten film parádní atmosféru. Hlavně oceňuji příjezd ke zdi a následní putování v divočině. Prostě já historický řežby můžu. 7/10 (07.05.2011)