Kaze to ki no uta SANCTUS: Sei naru kana

Ai no Kusabi a právě Kaze to ki no uta ve mně vyvolaly podezření, že žánr yaoi nebyl pokleslý odjakživa, ale poklesl až časem. Dnes se sice dle mého názoru plácá u dna filmové i seriálové tvorby, před 20 lety však ještě měl schopnost něco sdělit... Na konci 19. v chlapeckém lyceu. Mladík Serge, hrdý, krásný, čestný a nadaný hoch stává se spolubydlícím elegantního, delikátního, zženštilého a zkaženého homosexuálního Gilberta. Gilbert nemá z nového spolubydlícího vůbec radost, používá triků hodných kurviček k vystrnadění Serge ze svého exkluzivního hnízdečka. Časem však jejich vztah dozná jistého zlepšení a během té doby poznáme, jak se vlastně Gilbert stal tím, čím je, pochopíme určitý tragický rozměr jeho postavy, pronikneme do něj... Je to malý zázrak, ale až na pár drobností působily na mě obě postavy vcelku konzistentně, stejně jako vývoj jejich vztahu. Měl jsem pochopení i pro namluvení jejich hlasů ženami, i pro zobrazení jejich tvářiček trochu jako dívčích, i pro zasazení do prostředí nóbl školy, i pro jistou Gilbertovu hysterii, to vše dávalo smysl. A ladění do nostalgického vyprávění o ztraceném mládí a ztracené nevinnosti přidalo přijemně na melancholičnosti. (02.04.2009)

Ono je to vlastně jedna velká poezie. Ono je to vlastně docela bolestivé. Ono to má vlastně skvělý hudebné podtext. Ono to stále zvláštně doznívá. (13.08.2009)