Jerichow

Tak tohle mi dnes vážně sedlo. Aniž bych to vůbec tušil, dal jsem tomuhle filmu přednost před mnoha jinými. Asi intuice, nebo mě navnadila ta Kajdova jednička, bude to asi tak nějak fifty fifty. Takový trošku pomalejší začátek, což netrvá dlouho a celý tenhle film se nakonec velmi solidně rozjede a končí v grandiózním finále, které je úplně jiné, než asi všichni tři hlavní představitelé očekávali. Netradiční milostný trojúhelník, který tentokrát Christian natočil tak, že mi nakonec nezbývá nic jiného, než dát za pět. (15.09.2014)

Tak kdo vyhrál tu bitvu u Jerichowa, kdo způsobil zhroucení zdí a překročení dosud fungujících mezí? Samozřejmě žena (tajemná žena, prostitutka). Dle Knihy soudců: "Jozue, syn Nunův, pak ze Šitimu tajně vyslal dva muže na výzvědy... Ta žena ale oba muže odvedla a ukryla. Proto odpověděla: Ano, ti muži ke mně přišli, ale nevím odkud". Laura je nezná (nechce znát), protože od jednoho může mít jen peníze a od druhého jen lásku, ale nikoli oboje současně a u jednoho, jak by chtěla, neboť to považuje za jedině možné. Prvním "zvědem" je Ali Özkan. Jako každý boháč, pozezřívavý a defétistický, "žije v zemi, která ho nechce, s ženou, kterou si koupil" (citace z filmu), tj. ani žena ho nechce. Zprvu nechce ani druhého zvěda, Thomase, urostlého milovníka; nakonec mu však podlehne a hned se mohou kout pikle... A jak skončila bitva u Jerichowa? Dle Knihy Jozue: " Vše, co bylo ve městě, pak vyhladili jako proklaté: muže i ženy, mladé i staré, skot, ovce i osly." Ve skutečnosti však Jerichow dobyt nebyl nikdy. Pozn. 1: Téma milostného trojúhelníku (manželé + další muž, nebo další žena) je odvěké, proto odvolávat se na Jamese M. Caina a jeho román "Pošťák vždycky zvoní dvakrát", 1934, jako na zdroj, je veskrze nerelevantní. Aneb, jak říkali staří Indové: "vem si, co tu je, a ukaž, co s tím dokážeš udělat" (parafráze). Pozn. 2: Svého času (v několika letech) jsem prošel celé pobřeží tehdejšího NDR. Jerichow leží mezi Lipskem a Wismarem, tedy ca. 200 km (po silnici) od moře. (02.10.2017)

Škoda, že to ke konci púsobí trochu jako formální cvičení a "hra se žánrem". I když jde o celou dobu o zajímavé rozkrývaní nečitelných postav, dobrou napjatou "thrillerovou" atmosféru a zároveň její popíraní všedností/obyčejností dramatických situací /tak jak to berlínská škola umí/. Občas krásné momenty, až trochu symbolické - objětí na budoucím místě činu. Precizní minimalizmus s návratem motivú, rekvizit, nepríliš okatě. I melodrama je téměr, až na konec, únosná. Jenže co z toho, když bych chtěla vidět ten Petzoldúv Přesah ještě pár minut po "dokonání" filmu... "Nemůžeš milovat bez peněz" přeci skvěle pojmenovává téma filmu, problémy postav a zdroj konflitku! (25.08.2016)

Pošťák zvoní vždy dvakrát v nemeckej verzii s tureckou participáciou až niekde na poľských hraniciach a v modernom šate. Ale je to tak nemecky chladné, chýba tomu tá vášeň, ktorú priniesla napr. v americkej verzii z 1981 Jessica Lange. A chýbala tomu aj kriminálnejšia vložka, ostalo to len na vzťahovej rovine a v podstate film končí tam, kde originálny pošťák sa len rozbieha. Hoci motoristický záver ma fakt dostal. (30.12.2020)

Velmi dobře zpracovaný námět, kde je sice už v začátcích patrné, jakým směrem se to bude asi ubírat, ale přesto jsem byla přilepená opět k židli po celou dobu. Konec mně nakonec zamotal trochu hlavu a v tom je ten fígl, že tak jak jsem zpočátku psala o směru, kterým se to muselo ubírat, tam mně Christian parádně v jednom směru podtrhnul nohy. Atmosféra se mi moc líbila, klidně mohla být ještě hutnější. Ali se mohl do své role ještě víc položit, takhle jsem mu to až tak všechno nebaštila, nicméně film o třech osobách na mě silně zapůsobil, ber nebo neber. (26.11.2015)