Zmizení

U Villeneuvea platí, že se nad jeho filmy dá remcat o sto a jedné problematické věci; od neopodstatněné délky přes předvídatelnost až po občasné idiotské chování postav. Zároveň o nich však platí, že se zadřou pod kůži a tam si hnijí a hnijí (tý)dny po skončení projekce. Paradoxně tak dojem z nich postupně roste. A to natolik až se po čase zdají být mnohem lepší než se zdály v době projekce. Což není případ Zmizení, které se pod kůži nezadře; respektive zadře, ale pouze atmosférou a ničím jiným. Místo zneklidnění a znepokojení, tak abyste celou cestu z projekce byli jako na trní "zda potomstvo spokojeně spinká v postýlce" a následně ho/ji/je pěkných pár dní drželi za ručičku pevněji "protože co kdyby přeci jen", se dostaví uspokojení nad sice solidní, ale sto a jedním zádrhelem konstantně sráženou fincherovinou. (08.10.2013)

Déšť, tma, podmanivá atmosféra a příběh, jehož jednotlivé dílky zpočátku zdánlivě nezapadají moc do sebe, aby následně začaly tvořit inteligentní mozaiku. Speciální poděkování scénáristovi, který dokázal najít onu sympatickou hranici mezi extrémy "vysvětlit každou nejasnost tak, aby ji pochopilo i dítě předškolního věku" a "předhodit divákovi spoustu informací a pak ho bez jakékoliv nápovědy nechat, ať si je poskládá dohromady sám." (23.11.2013)

Deakinsova kamera je občas zamlžené, ale přitom pořád průzračné sklíčko, velkou ručičku představuje Jackman, tou malou, pomalejší, ale za to důkladnější, je mrkáček Gyllenhaal, mix detektivní a psychologické roviny Villeneuve sladil s Greenwichským poledníkem a Guzikowskeho scénář je precizně seřízený hodinářský stroj. Možná zamrzí, že to dokonalé soukolí začne ke konci nepatrně drhnout (za neobjevení stop po pohybu „vraku“, potažmo poklopu skrýše by Horatio Caine strhával prémie), jenže od tichých ovčích mláďat už uběhlo tolik znamení zvěrokruhu a kolik tak řemeslně i emociálně působivých filmů měl člověk na přelomu Milénií možnost vidět? Šest, Sedm? Už jen z tohoto důvodu si užijte balancování na laně napnutém mezi ohebností víry a Nietzscheho varováním o nebezpečenství boje s monstry, přičemž hlavní postavy zosobňují věčný boj citu (otec Dover) a rozumu (detektiv Loki). A kdo tento zápas vyhrál? To se divák dozví až po závěrečném hvizdu.. (05.05.2014)

Strhující drama, ve kterém ani tak nešlo o všechna ta překvapení a odhalení (pozorný divák dostává průběžně různé nápovědy a je jen na něm, jak s nimi naloží), ale o to, co provedou s postavami. Takové filmy mám rád. Hugh Jackman a Jake Gyllenhaal jsou perfektní a věřil jsem jim naprosto všechno, no a kombinace Villeneuvovy režie, Deakinsovy kamery a Jóhannssonovy hudby se zase jednou postarala o milionovou atmosféru. Bylo to temné, špinavé, hutné a jsem rád, že z toho nikdo neudělal roztahaný seriál, ale jeden pořádný film. (02.03.2019)

Fakt ne. Villeneuve se tak strašně moc snaží o "atmosféru", až ji spíš rozhání. Gyllenhaalovo vyšetřování a vůbec policejní činnost postrádá elementární logiku (navíc jsou zvraty podávána tak nezajímavě, že nudí) a postavy zůstanou po celou dobu odtažité, takže jsem se o jejich traumata nezačal zajímat. Myslel jsem, že hype roku je Gravitace nebo Rivalové, ale kdepak - ty si své přeceňování tak nějak zasluhují. Zmizení je jen neúnosně natočená a rutinní, i když nezkažená epizoda CSI. 2 a 1/2 (28.12.2013)