Zmizení

Moc si přeju dát zase nějakému kousku plný počet hvězd a přiznávám, že jsem si to u Prisoners zpočátku docela přál. Jenže tahle komorně laděná detektivka vyplýtvá náboje poměrně brzy a tohle bludiště plné odboček hlavu nezamotá, ani tep nezrychlí. Výsledek nevysál, nesemlel, nezadřel se pod kůži, prostě jen solidně zabavil na půl třetí (ano!) hodinu. Je fajn, že Kanaďan Denis Villeneuve připraví diváctvu příběh plný překvapení a zákrutů, škoda jen, že se tu spousta věcí děje hodně náhodně i (odpusťte mi ten výraz) poměrně absurdně. Výsledek je tak další uměle vyvolanou hysterií, kterak už naskakují názory, že ten či onen plešoun na jaře určitě poputuje do rukou nějakého tvůrce/herce. Dvě rodiny, stejná bolest. V pensylvánském městečku totiž zatím neúspěšně pokračuje pátrání po dvou zmizelých holčičkách, podezřelý je pro nedostatek důkazů propuštěný, takže se zejména jeden z otců rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou a podezřelého kluka s IQ na úrovni desetiletého dítěte vyslechne po svém. Už tady si divák musí říkat, zda jeho náhlé zmizení netrkne policajty dřív (kdo za ním asi může stát?). A to nemluvím o vyrovnávání se s extrémními situacemi rodičů – někteří se jen převalují v posteli (přehrávající Maria Bello se teda (ne)předvedla), jiní stojí před skutečností, že mají v domě po zemřelém otci připoutaného možného únosce. Do toho žádné veselé barvy, jen špinavá auta, zablácený podzim, permanentní déšť (nikdo s ním neumí pracovat tak, jak Fincher v Sedm) a nenamalované hrdinky. Jenže tahle šeď pomáhá pouze VELMI slušné atmosféře. Rozuzlování případu totiž selhává. Vysvětlení není dostatečné, některé postavy zapojené do únosu nemají dostatečné opodstatnění. Jindy jsme zase svědky přespříliš prozíravého jednání hrdinů. Nejednoznačné řešení přichází i z dalších linií a není to, myslím, tím, že je to výhradně látka pro kavárenské intelektuály, kteří si to najdou sami – prostě to v dobře maskovaném scénáři schází. Klasické pátrání samozřejmě své kvality má, nicméně se občas opravdu omezuje na pouhé nahánění „kohosi“ ve tmě. A jak už jsem naznačil, detektivní práce je tu opravdu „usnadněná“ velkým množstvím nepřesvědčivých náhod, nikoli na analýze a sběru důkazů. Hlavní dvojka válí, o tom žádná. Na Oscara prosím nikoliv, ale výborní jsou. Stejně jako kameramanský veterán Roger Deakins, který má doma deset nominací na Oscara (cenu však nikdy neproměnil). Ještě k režisérovi: U některých kroků bych našlapoval s rozvahou. Tohle není film, který by si zasloužil ovace ve stoje!! (20.10.2013)

Deakinsova kamera je občas zamlžené, ale přitom pořád průzračné sklíčko, velkou ručičku představuje Jackman, tou malou, pomalejší, ale za to důkladnější, je mrkáček Gyllenhaal, mix detektivní a psychologické roviny Villeneuve sladil s Greenwichským poledníkem a Guzikowskeho scénář je precizně seřízený hodinářský stroj. Možná zamrzí, že to dokonalé soukolí začne ke konci nepatrně drhnout (za neobjevení stop po pohybu „vraku“, potažmo poklopu skrýše by Horatio Caine strhával prémie), jenže od tichých ovčích mláďat už uběhlo tolik znamení zvěrokruhu a kolik tak řemeslně i emociálně působivých filmů měl člověk na přelomu Milénií možnost vidět? Šest, Sedm? Už jen z tohoto důvodu si užijte balancování na laně napnutém mezi ohebností víry a Nietzscheho varováním o nebezpečenství boje s monstry, přičemž hlavní postavy zosobňují věčný boj citu (otec Dover) a rozumu (detektiv Loki). A kdo tento zápas vyhrál? To se divák dozví až po závěrečném hvizdu.. (05.05.2014)

,,…A JEDINÝ, CO TI POMŮŽE PŘEŽÍT, JSI TY SÁM…“ /// Taková seversky chladná atmosféra, pátračka samotářskýho policajta, trochu rodičovský iniciativy, trocha toho rodinnýho dramatu, hrátky s tím co je a co není správně … vlastně nic, co by čovek neznal. Ale vono je to tak fajn poskládáný a všechno dostává (díky stopáži) svůj (rozumnej?) prostor, nikam to nechvátá, ale udržuje mě to v takovým hezkým pnutí. Příběh o zmizení parchantů od A do Zet. Se vším co se může, nebo by se mohlo přihodit. S lidským chováním, s chybama, emocema. Jsem rád, že nejsem jedinej, kterýho nasrala (místo nějakýho chytřejšího - možná i kratšího závěru) sázka na lehkou debilitu. Ale na jednu projekci – DOBRÝ! Vlastně víc než dobrý! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám to radši pomalejc a dýl. 2.) Zmizel mi parchant. (že ho nechceš hledat? Tak se na to vyser…) 3.) Thx za titule ,,fčelí medvídek“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (18.11.2013)

Pray for the best, but prepare for the worst. Prisoners jsou vrcholem svého žánru, takhle poctivou psychologickou kriminálku jsem si neužila snad od Zodiaca. Temná, sychravá atmosféra, sexy Gyllenhaal (nezlobte se, nemůžu jinak - kérky!) a moje nervózní klepání prsty do stolu, které se ke konci přeměnilo ve skoro-hysterické kopání do protější židle. Bylo mi jasné, že píštalka sehraje v celém zmizení nějakou roli, ale když zapískala naposledy, naskočila mi husí kůže. K tomuto se vztahuje má první výtka - to nemohli už tak dlouhou stopáž natáhnout o dvě minuty a dopřát mi happy end? Nevadí, budu si namlouvat, že jsem ho dostala. Film mě vtáhnul již od první minuty, kdy je celé podání příběhu neskutečně reálné - žádný scénář, který "šustí papírem", klišé kecy, ale realita a autentičnost na plátně a to taková, že jsem plakala společně se zoufalými rodiči. Ztratit dítě je to nejhorší, co se vám může přihodit - ale ta nejistota, kdy nevíte, jestli žije nebo ne, to je ještě daleko horší.. Výborná záležitost, u které fungují zvraty, atmosféra, i výkony na jedničku. SPOILER Škoda jen, že ta bába blíže neobjasnila, proč..KONEC SPOILERU (11.05.2014)

Velmi podobné Eastwoodově Tajemné řece. Filmařsky stejně strohé a úsporné, s maximálním důrazem na střih a minimalistickou hudební složku. Zatímco první zmiňovaný film je scénaristicky složitější a propletenější, Prisoners sází na lineární děj a otevřené, dlouhé scény plné emocí, kdy kamera neodbočí. Je to hutné, silné a nekompromisní. Zároveň však s citem natočené, s maximálně efektivním hereckým ansáblem. Jackman hraje doslova jako o život. (16.02.2014)