Oni 2: Noční kořist

Hororový výbuch. Johannes Roberts si zapomněl vyměnit žábry za plíce a jeho úspěšný předloňský ponor ke dnu oceánu tak zákonitě vyústil v tuto suchozemskou agonii. Jakožto zdejší hororový expert vždy detailně zkoumám metodu režisérovy práce, jenže Roberts pohříchu s žádnou nepřichází. Ve svém snímku pouze řetězí násilné scény a modlí se za následnou funkčnost takto vzniknuvšího celku. Zázrak se pochopitelně nekoná a divák je tak vystaven očekávané atmosferické sterilitě, kterou ještě umocňuje obzvláště slabomyslný scénář. Nezbývá mi tedy nic jiného, než The Strangers: Prey at Night ohodnotit odpadem. (18.04.2018)

Je to tak. Komu sa nepáčila jednotka, nebude sa ani dvojka. Vážne nechápem, prečo úvodné minúty išli všetci (hlavne matka rodiny) ako ovce na porážku? Len utekáme.. utekáme... a potom sa všetci čudujú prečo si nájdu nôž v chrbte. Z tohto pohľadu hrozne otravný film. Vylepšilo sa to až v druhej polovici, ale aj tak... atmosféra skoro žiadna. Len sterilná naháňačka a nudný boj o život s jasným rozuzlením na záver. Veľmi slabý priemer. 50/100 (08.06.2018)

Johannes Roberts je pre mňa osobne najtalentovanejším hororovým režisérom ostatnej dekády. Doteraz mu vyšlo všetko na čo siahol a preto som bol na pokračovanie inak priemerných The Strangers pod jeho taktovkou zvedavý. Roberts naplnil moje očakávania, predviedol brilantný cit pre scénu, vyhral sa s maličkosťami a aj vďaka hudobnému podmazu, zloženému z osemdesiatkových hitov od Mental As Anything, Bonnie Tyler, Marylin Martin, Air Supply či Kim Wilde (stretnutie taťku s "vrecohlavom" za doprovodu Cambodie nemalo chybu) pretavil tuctový slasherový námet do nečakane sugestívnej formy. (02.06.2018)

Tak debilní horor jsem už dlouho neviděl. Christina Hendricks absolutně bez zájmu, proto taky chcípla jako první a ani se tomu nebránila. Taťka co přežije s kůlem v břiše, ale píchnutí šroubováčkem ho odrovnalo ihned, no to máš za to, že necháváš holky samotné blbečku, synáček co nedokáže zastřelit někoho, kdo mu zabil mámu a místo toho brečí a uteče a ten frajer co bouchnul v autě a stal se z něj Ghost Rider tak ten mě hodně rozesmál. A takovýhle sračky pouštěj u nás v kinech to mě poser. Hvězda za celkem dobrou atmosféru, trochu krve a za super retro songy. "Proč to děláte ? A proč ne ?" SHIT. (09.10.2018)

Poprvé jsem byl na hororu v kině. Bohužel jsem si vybral jeden ze zástupu levných a ničím nevyčnívajících polohororů z produkce Jasona Blooma, který má teď prsty snad ve všem. Výsledek odpovídá předpokladům, ačkoliv jsem po velmi slibném začátku doufal v podobné stylové řádění, po úvodu, který tak nějak nastiňuje (asi) premisu stařičkého prvního dílu ale už vše zajede do starých a bezpečných kolejí, sledujeme rodinku s více či méně vyrovnanými vztahy, která putuje na odlehlé místo a zde si na ně počíhá parta divnolidí s maskou nebo pytlem na hlavě a zbraní v ruce, kteří mají velmi opodstatněný důvod (haha), proč tohle všechno dělají. Jakmile se film konečně promění ve slasher a začnou se dít všechny ty věci, které běžný divák u podobných slasherových hororů hledá a očekává a začne při tom znít poměrně stylová popová hudba, napětí a pocit nějakého zadostiučinění stoupá vzhůru, první půlka filmu je však (dle očekávání) pouze výplňková vata, která tu je jen proto, abychom naštvaní nevycházeli z kina po půl hodině. A na rozdíl od jiných filmů ta vata není zrovna cukrová. (25.03.2018)