Dostaň ho tam

Převážně nestřízlivý pohled do zákulisí průmyslu generujícího hvězdičky o trvanlivosti čerstvě nadojeného mléka. Právě mléko některým vtipům a zejména některým vatovým dialogům teče po bradě. Jasným lídrem filmu je Russel Brand, sympatický kretén s angličtinou, která ve filmech, natož těch amerických, často k slyšení není. Neboť ztvárňuje stejnou postavu jako v Kopačkách a neboť i v nefilmových rozhovorech působí dojmem osoby ne vždy zcela jisté tím, kde je, kdo je a co říká, celkem bych věřil, že Snowa víc žije než hraje. Jonah Hill, stálý maskot apatowských komedií, se hlavně snaží tvářit podle toho, co má zrovna v sobě. Větší potěchou oka, zvlášť oka znalého hudební scény jsou sebeshazující roličky lidí z branže, zejména Larse „zasranejNapster“ Ulricha, nebo P. Diddyho, na jehož poslední vlídná slova se vyplatí počkat až do konce titulků. Vtipy dobré střídají vtipy slabší, sprosté sprostší, dějneposunující scény pro radost šlapou zásluhou videoklipové režie i hezky namixovaného soundtracku, popkulturní odkazy neustávají, vážné momenty nefungují. Podobně jako u loňské Pařby ve Vegas jsem coby překážku k větší zábavě vnímal nulové množství alkoholu, nejlépe modře zbarveného, ve své krvi. 70% (16.08.2010)

Při prvním zhlédnutí jsem se docela vyděsil. Nechápal jsem kam zmizel duch výborných Kopaček. Přitom jsem se na rockovou hvězdu Alduse Snowa těšil... O nějaké 4 roky později dostává snímek druhou šanci. Celý děj se mě zdá najednou lepší, chytlavější a povedenější. Humorných scén malinko přibylo a na nudu tentokrát není čas. Solidní příběh o jedné docela složité cestě k výročnímu koncertu. Chlupaté zdi jsou jasně nejlepší! Musím každopádně pochválit volbu Jonaha Hilla. Až s odstupem času a hlavně po shlédnutí letošního Vlka z Wall Street dostávám teprve představu o jak moc kvalitního a přesvědčivého herce se jedná. 70 % (14.07.2014)

Největší tahoun Kopaček, Aldous Snow, ve víru sexu, drog a rock´n´rollu. A navíc v tom správně šíleném a vtipném balení, kde se člověk ani na chvilku nenudí. Celé je to totiž výborně napsané, takže to nepůsobí jen jako pouhý sled chlastacích a vtipných scén, ale funguje to také jako celek. Postavy jsou také dobře napsané a ještě lépe zahrané. Russel Brand se pro roli Snowa narodil a využívá její potenciál úplně na dřeň. Překvapí také Rose Byrne v dosti nezvyklé roli a ještě víc vyrazí dech P. Diddy, který si to celé nehorázně užívá. Camea slavných osobností také potěší. Jenom ten Jonah Hill je v některých scénách až moc uřvanej. Suma sumárum další výborná apatowská komedie, které sice opět podráží nohy trochu delší stopáž, i tak se ale u ní budete zaručeně bavit. P.S.: Chlupatou zeď a Aldousovi songy tesat do kamene! (03.10.2010)

Z přehlídky bujarých flámů se však nakonec vyklube moralita. V každém případě má snímek Dostaň ho tam nádherný rozjezd, jejž obstará nepopsatelný hudební videoklip Africké dítě – dokonalá parodická tresť tuposti některých takzvaně angažovaných umělců, které zde v přímé karikatuře rozháraného rockera na sestupu z výsluní zosobňuje Russell Brand. Po filmařské stránce připomíná Dostaň ho tam spíše sitkom. Vtip sice má, ale spotřebuje k němu spoustu slov; jako by se v kině promítal nastavený televizní Comeback. Najdou se vskutku třeskuté okamžiky: sestřih zběsilého flámu, výrazy umělecké pózy, bílá hůl v seriálu Láska je slepá; navíc se tu hraje opravdu slušný bigbít. Jenomže start ve znaku zdravě drzé nekorektnosti se postupně rozmělní v pouť od mejdanu k mejdanu, kterou zdržuje ještě nadbytečná drogová odbočka, a ve finále dojde i na vzpomínkové výlevy se zpěvákovým otcem a na sáhodlouhé poučky, jak žít – sto vět tam, kde v Lásce nebeské stačí jediná. Nicméně za Africké dítě, opravdu výbušnou ukázku charitativního muzikantského kýče, a také za podmanivou poslední píseň si snímek může připsat alespoň deset procent nad průměr. (19.05.2020)

Tento způsob humoru zdá se být poněkud akceptujícím. ;-) S panem Brandem jsem měla tu čest se seznámit v Arthurovi a ani Aldous nevybočil z řady týpků, které mu evidentně sedí stejně jako role mouly sluhy Jonahovi. Všichni hráli naplno a znovu spolu s neméně úžasným P. Diddym (ikonka hlavy!) dokázali jak je těžké a zároveň vděčné hrát komediální party. Scénky na hraně vkusu vždy vybalancovaly zpět od trapnosti a kýčovitosti, netuším jak to Stoller zvládl ukočírovat, profík! Musím uznat, že Brand má netušený potenciál být inteligentní drzý floutek užívající života, kterému nechybí srdce a velmi ráda se o tom přesvědčím znovu a jinde. Hvězda navíc je za oblíbené téma kolem megahvězd bez servítek a na plné gule. "Jestli se nevyspím, tak se pozvracím."☺ (21.10.2012)