Dostaň ho tam

Umím si představit ideální prostředí, kdy by mě tenhle film bavil - nějaká párty, kde se s kámošema zlejeme a budu mít práh pro rozpoznání humoru hodně nízko. Protože dnes jsem se ani jednou nezasmál, nepřipadalo mi to vtipný, ale blbý a párkrát i nevkusný. Popravdě až na pár záběrů na známé tváře na tomhle snímku není nic k vidění, měl jsem skoro pocit, že se tam nic zajímavýho neděje. Russell Brand má super přízvuk, to se musí nechat, ale to je všechno, Jonah Hill hraje přítele Rose Byrne, což působí naprosto nepřesvědčivě a ač se mi jinak Rose líbí, tady hraje trochu druhý housle. Prostě scénář je naprostej brak. Pro mě to je slabých 40%, zaokrouhleno na 1*, protože na 2 by se mi na tom mělo aspoň něco líbit, nebo bych čekal nějakou myšlenku. (29.10.2010)

Nejlepší byla ta scéna jak si za zvuků Come on Eileen ubalili Jeffreyho, roztřískali celej pokoj, cvalík hladil chlupatou zed a pak je honil vykulenej Puff Daddy, kterej byl na celym filmu tim nejlepšim. Russell Brand mi přijde jako úchyl a nějak mě prostě irituje a Johan Hill mi nikdy nebyl moc sympatickej, ale tady mi přišli v rámci možností snesitelní. (25.08.2013)

Apatowova fekální dílna opět vytlačila další seriový produkt, z něhož se budou američtí soudruzi nepochybně bodře plácat do kolen a prskat kousky hamburgerů a popcornů do nižších řad. U předchozích "mistrových" produkčních počinů jsem si vždy docela příjemně protáhl atlase s čepovcem nevěřícným kroucením hlavou a rděl jsem se jako patnáctka před deflorací za toho dementa, který ty "humory" napsal. S nejhlubším zármutkem však musím konstatovat, že nebýt toho ohyzdného Superbad prasovředa v hlavní roli, tento výtvor by až tolik nesmrděl a nechal můj dávící reflex celkem lhostejným. Dokonce jsem se i několikrát cudně zachichotal a ten homoanglán sem tam vykazoval i náznaky charizmatu! Lepší dvojka, Džude! (18.10.2010)

DOSTAŇ HO TAM je další výborně vyvážená (kupa vulgárních gagů a uvěřitelné ponaučení na závěr) apatowovská bromance, u které při parafrázování nejlepší smithovky platí, že doba pokročila a žádá si víc (na místo mluvení o určité sexuální praktice jako možném řešení vztahů provozování této činnosti). Na rozdíl od samostatných Apatowových režijních a scénáristických počinů jsou díla jím produkovaná nedospělá v tom, jak se snaží předstihnout své předobrazy posunutím hranic a navýšením počtu odkazů na popkulturu, ale ztrácí se v tom celek i upřímě míněné vyznání lásky zesměšňovaného, v tomto případě hudebního byznysu. Když už se divácky oblíbené postavy dočkají vlastního spin-offu, na místo toho, aby si ony podřizovaly film, film si na konec podřídí je, a tak se ze zprvu osvěžující série porušování pravidel vyprávění stane velice konvenční a ve svém duchu i konzervativní (ve smyslu návratu k původnímu) věc, která pozbude své opojnosti. Jasně, že z toho bude kult, ale klasika formátu CHASING AMY nikdy, natož abych se válel smíchy na zemi jako u JAY AND SILENT BOB STRIKES BACK, když stvořený fikční apatowovský svět není dostatečně provázán. (21.09.2010)

Sympaticky nenáročná komedie, která se může pochlubit řadou nesmrtelných hlášek. Jako lehce přisprostlá jednohubka na volný večer zkrátka Get Him to the Greek funguje více než dobře. Dobrá práce! (Viděno v kině CineStar Jihlava) „That's the best part about the Jeffrey. It goes away and then it comes back.“ (14.10.2019)