Dostaň ho tam

Vožíračky, obvykle ještě spojený s fetovačkama, tradičně brutální a Jonah Hill s Russellem Brandem to tu v první hodině rozjížděj, jak se sluší a patří, navíc Russell Brand je fakt exkluzivní hovado a nevynechá jedinou přílěžitost, jak se pořádně zmrskat a nadopovat, druhá půlka už ale trošku zaostává, ubyde zábavnejech situací a celý se to už sune k očekávanýmu konci, ale i tak jsem se pobavil, nicméně jsou lepší a hlavně zábavnější komedie podobnýho party stylu. (26.09.2010)

DOSTAŇ HO TAM je další výborně vyvážená (kupa vulgárních gagů a uvěřitelné ponaučení na závěr) apatowovská bromance, u které při parafrázování nejlepší smithovky platí, že doba pokročila a žádá si víc (na místo mluvení o určité sexuální praktice jako možném řešení vztahů provozování této činnosti). Na rozdíl od samostatných Apatowových režijních a scénáristických počinů jsou díla jím produkovaná nedospělá v tom, jak se snaží předstihnout své předobrazy posunutím hranic a navýšením počtu odkazů na popkulturu, ale ztrácí se v tom celek i upřímě míněné vyznání lásky zesměšňovaného, v tomto případě hudebního byznysu. Když už se divácky oblíbené postavy dočkají vlastního spin-offu, na místo toho, aby si ony podřizovaly film, film si na konec podřídí je, a tak se ze zprvu osvěžující série porušování pravidel vyprávění stane velice konvenční a ve svém duchu i konzervativní (ve smyslu návratu k původnímu) věc, která pozbude své opojnosti. Jasně, že z toho bude kult, ale klasika formátu CHASING AMY nikdy, natož abych se válel smíchy na zemi jako u JAY AND SILENT BOB STRIKES BACK, když stvořený fikční apatowovský svět není dostatečně provázán. (21.09.2010)

Film je nabitý (sprostými) hláškami, drogami a sexem během jedné bláznivé cesty na koncert. To je ta první část, kterou uvidíte z větší části celého snímku. Po všech těch strastech i slastech, nastává nevyhnutelný přerod a na povrch se dere další dějová linie, která se začíná formovat v přátelství Aarona a Aldouse . Není to však na škodu, film má aspoň trochu hlubší význam, než jen ujetá cesta z bodu A do bodu B. Celkově se jedná o slušný průměr. Nebýt ale několika málo věcí, které z tohoto snímku dělají lehce nadprůměrnou (v některých momentech i tězce) komedii. Nejen dva hlavní protagonisté jsou výborně sehraná dvojka, ale takový producent Sergio je kapitola sama o sobě. Nejlepším zážitkem je jistě příběh o Jeffreym spojený s chlupatou stěnou. Dále nezapomenutelný Moby a Kubrickova chodba mě také dostala nemálo do kolen. K tomu si připočtěte i celkem povedené "rockové" skladby, které celému tomu kolotoči přidávají na dynamice a právě za tyhle poslední řádky nakonec uděluji vyšší hodnocení. (7/10) (31.07.2010)

Sympaticky nenáročná komedie, která se může pochlubit řadou nesmrtelných hlášek. Jako lehce přisprostlá jednohubka na volný večer zkrátka Get Him to the Greek funguje více než dobře. Dobrá práce! (Viděno v kině CineStar Jihlava) „That's the best part about the Jeffrey. It goes away and then it comes back.“ (14.10.2019)

Dvě paka, z nichž jednomu by prospěla odvykací a druhému pro změnu odtučňovací kůra, vás poučí o tom, co je v životě skutečně důležité. Nebojte, jde samozřejmě o přátelství, lásku a 'jeffreyho'. Jen se k tomuto zásadnímu zjištění musíte v kině za 109 minut prochlastat, prošoustat a profetovat. V případě akutního nedostatku humoru pak prosím použijte chlupatou zeď. Příjemným bonusem jsou potom Lars 'Enter Sandman' Ulrich, sebeparodující se Puff Diddy a úderný soundtrack stavějící na pomyslný piedestal ta nejprovařenější rocková klišé. 3 a 1/2 * (14.12.2010)