The Blob

Monstrózní blbost, kde se nějaký sliz dostává ke slovu až po všech nesmyslných dialozích, které musely vypadnout asi z konverzace Rosamund Pilcherové s poblázněným puberťákem. Neutápí se to v křečovitých zvratech a scénář jede vyloženě na jistotu, takže ničím vyloženě neurazí, ale ani pozitivně nepřekvapí. Proč se to proboha tolik věnuje konfliktům rodičovské důvěry a mladistvé rebelie alá Rebel bez příčiny, když to má (a mohlo být) zábavné pokleslé béčko s ojedinělým monstrem? Jack Arnold byl prostě jen jeden... (10.10.2018)

Čekal jsem leccos. Po úvodních titulcích s veselou písní „Beware the Blob“ jsem doufal aspoň v hororovou komedii. No bohužel se moc mých očekávání nenaplnilo. Snímek se snaží tvářit vážně po celou dobu a nedaří se mu to. Některé scény jsou prostě připitomělé. Kdyby se děj věnoval víc vražedné hmotě než pobíhajícím teenagerům, kterým samozřejmě nikdo jejich svědectví po celou délku filmu nevěří, mohlo by to dopadnou o hodně líp. Napínavých a zajímavých scén je zde opravdu málo. Zpestřuje to samozřejmě Steve McQueen v jedné z prvních rolí. (13.05.2012)

Priznávam, že to asi o jednu hviezdičku nadhodnocujem, ale The Blob je jedným z tých filmov, ktoré človek videl stokrát a ani si to neuvedomoval. The Blob totižto zásadne definuje klišé žánru vrátane konkrétnych scén (napr. úvod v aute a sledovanie padajúcich hviezd), že boli nespočetne kopírované. Nehovoriac o tom, že 50te roky vytvorili "tínedžerov", masovú popkultúru (reflexia samotného filmu cez pozeranie hororu v kine) či zasadenie príbehov do predmestia. A pravdaže tá atmosféra 50tych rokov v nádherných farbách dobovej kamery! Toto je základný kameň toho, čo si predstavíme v hlave, keď sa povie sci-fi hororové béčko. (26.03.2020)

Měl jsem dneska chuť si pustit nějaký ten starší kousek a tak jsem chtěl šáhnout po stejnojmenném kousku z roku 1988. Naštěstí mě „osvítilo“ a tak přišel nejprve na řadu tento originál (na který jsem jaksi pozapomněl). To by však byla velká chyba, protože nechat si ujít Stevea McQueena v „jediné“ hororové roli by byl obrovský hřích. Nejde sice o žádnou velkolepou podívanou, ale tato průměrná scifi-hororová oddechovka určitě stojí za pozornost. Je sice pravda, že jsem si místy připadal, jako bych spíše sledoval komedii, ale postupem času se dostavila i slušná atmosféra (tedy asi ve dvou scénách zhoustlo napětí). Vzhled monstra (slizu) byl spíše úsměvný a strach určitě nikomu nenažene, ale tak vzhledem ke stáří přimhouřím jedno oko. Stejně tak i tomu, že 17leté teenagery tu hrají skoro „třicetiletí“ herci. Byla vážně velká škoda, že „sliz“ tu nedostal více prostoru a tvůrci se místo budování hororové podívané spíše soustředili na odlehčené hlášky, dialogy a situace. Rovněž si myslím, že onu scénu z kina mohli ještě více rozvést. Bohužel na to zřejmě nebyli peníze, takže se divák musí spokojit i s tím málem. (02.08.2014)

Jako obvykle v padesátých a šedesátých (a vlastně i předtím a potom) mi nejvíc kazí možnost uvěřit ději ani ne tak hloupá zápletka, ale nesoulad herců a rolí teenagerů. Zase si tu na ně hrají příliš dospělí lidé, životem lehce strhaní, kolem třiceti. Steve McQueen vypadá na podstatně víc než svých 28. Takovýchhle středoškoláků bych se bál, vypadají podezřele. Na druhou stranu, kouzlo film má – přes slaboduchost zápletky a mimózně obsazené role se herci poctivě a nepatřičně snaží o charakterní herectví, a docela se jim to daří. To už je pěst na druhé oko. Půlmetrové malinové žužu útočí rychlostí 3 centimetry za vteřinu, město je tedy ztraceno. Z padesátkových sci-fi čistý průměr. (30.09.2012)