Český mír

Dokumentární film o výstavbě radaru v Čr v Brdech natočený režiséry Vítem Klusákem a Filipem Remundou. Pravda o tom jak nás český stát klame a obchází. Pravda o tom co si o nás myslí Amerika. A v neposlední řadě, pravda o „pravdě“! PS: Nej. hláška z filmu (u které jsem si musel jít vyměnit plínu), kterou z huby vypustil Kalvaňa, při rozhovoru s lidem: O stavbě nebudete rozhodovat vy (lid), ale nýbrž parlament a prezident. 80% (20.06.2011)

Na rozdíl od Českého snu, ve kterém Klusák s Remundou vystupovali jako iniciátoři děje, je v Českém míru jejich dokumentaristická role omezena jen na pouhý záznam událostí a mediálního obrazu této kauzy. Právě ta jejich jistá urputnost ve snaze o vlastní neangažovanost v celé věci mě v průběhu sledování dost iritovala, protože se tvůrci (celkem očekávaně) nedokázali zcela zbavit vlastního pohledu na věc a v některých pasážích je to dost znát. Každopádně jako připomínka budoucím generacím, aby věděly, čím se česká společnost zabývala v druhé půli 1. desetiletí 21. století, tento dokument poslouží dobře a já jen doufám, že budoucí generace tu koncentrovanou trapnost a maloměšťáctví ustojí, neboť já sám jsem měl zhruba od poloviny filmu neodbytnou tendenci sledování předčasně ukončit... (17.01.2011)

Otázka radaru v České republice dodnes dokáže vyvolat vlnu emocí, čehož je tento dokument skvělým důkazem. Možná je to dobře. Český mír toho má s Českým snem mnohem víc společného, než jen své tvůrce, Remundu a Klusáka, nebo název. Oba dokumenty vypovídají o honbě za čímsi přízračným - v Českém snu se davy derou do neexistujícího hypermarketu, Český mír vypovídá o lidech, kteří buď fanaticky chtějí nebo nechtějí na území Brd americký radar. Jak dnes víme, tak neexistující. Lidé z obou stran působí jako komické figurky, v případě obhájců radaru bohužel až příliš dávají najevo své emoce, nechávají se strhnout a naprosto nejsou schopni argumentovat. Odpůrci radaru jsou svými aktivitami taktéž směšní, ať už je to lesník z blízké vesnice, nebo členové Greenpeace, kteří si v Brdech založí stát Peaceland. Ale zatímco Český sen měl jakousi obecnou platnost pro celou západní-konzumní společnost, Český mír je podle mě pro cizince dost nepochopitelný. Ústřední myšlenka, v tom trochu zaniká. A tou myšlenkou míním to, že lidi se bijí za něco, čemu vůbec nerozumí. Ti, co radar chtějí, ho totiž chtějí obvykle jen z důvodu svého proamerikanismu, logické argumeny pochopitelně chybí. Naprosto dokonale shnilou třešničku na dortu tvoří Jiří Krytinář, který argumentuje pro radar tím, že při natáčení Letopisů Narnie poznal "americký lid" a ví tedy, že jsou to skvělí lidé. Na druhé straně barikády naopak starosta Jan Neoral (ČSSD), který neváhá vystupovat na akcích komunistů..! (28.04.2010)

[FF 2011, Bratislava] Vynikavé naštrbenie ideológie. Jak nezvrchovaného ľudu, tak politických subjektov a takisto nosná zámienka na zhadzovanie "objektívnosti" zo strany obrnených chytrákov. Demokracia (D1) versus Demagógia (D2), je úplne jedno z akého úhlu sa na to pozeráme, je šuma fuk či ide o radar, etnické alebo iné vachrlaté otázky a nezíde ani na tom, kto je v danej situácii nositeľom onej pravdy, pretože väčšina ju aj tak rada prekrúca-narába s ňou len podľa toho ako sa jej hodí. Volič (V1) versus Volený (V2), je zcela jasné, že každá strana bráni hlavne svoje záujmy, nazerá na ne predovšetkým jednosmerne, má v ich bránení "vždy" pravdu. Mätúcim popisom => V1 na základe D1 prístupi k voľbám aby po ich skončení mohol šíriť D2 s odvolávaním sa na D1. V2 vďaka aktivite V1 počas produktívnych sezón hlása D1, ale hneď pri prvom zaváhaní neváha podsúvať D2. Bezzmyselnou rovnicou => V1+V2=D1+D2. Môžeme prenášať, škrtať, krátiť, deliť, sčítať, odčítať, skúšať pomocné výpočty, napriek tomu riešenie ani výsledok nenesie bližšie vysvetlenie-je to blbosť. Rovnako ako mylná domnienka o nedotknuteľnej pravdivosti vlastného úsudku. Záleží len na tom, kto má aké postavenie, koho sa čo dotýka a hľa anabáza je vonku-preťahovanie lanom "is on". Vít Klusák/Filip Remunda tieto okolnosti vítajú a cirkus na i mimo Brdského "Peacelandu" zo zálohy znamenito ohlodávajú. To zapríčiňuje pohodlnejšiu odťažitosť, ale zasa prináša cenenú nezaujatosť (sic je zreteľné k čomu inklinujú viacej). Vybraná vzorka opýtaných respondentov či len voľné zachytenie prebiehajúcich jednaní, konfliktov, protestov mi asociuje s rozsiahlym "fish marketom Pike Place" v centre Seattlu. Identický ruch na pozadí nekultivovaného prekrikovania sa obchodníkov za účelom predaja tisíca mŕtvych-morských plodov s tým rozdielom, že tu nejde iba o kšeft, ale aj o kontrolu, netýka sa to zheblých potvôr, ale živých ľudí. Oboje vzbudzuje úsmevné posunky úst, oboje pri podrobnom zahľadení nasiera. Zasmejme a zanadávajme si spoločne, "Český mier" nám to umožňuje. (03.04.2011)

Opravdu spíš komedie, než dokument. Na celou problematiku vyslechneme jen málo zasvěcených názorů, většinu tvoří ,,lidé z davu", lidé, kteří čím méně vědí, o čem mluví, tím víc křičí a tím víc se vztekají. Režiséři tentokrát s realitou moc nemanipulují, jen staví zapnutou kameru před lidi a spoléhají na to, že se ztrapní sami. A vychází jim to perfektně. Z pestré plejády české trapnosti (lecos by snad ani Forman nevymyslel) vybírám jen to, co mě pobavilo (a vytočilo) nejvíc: Muž při krájení špeku: ,,Joo, až bude radar, takhle dobře se mít nebudeme!", ,,Greenpeace jsou dobrý lidi, bojujou proti velrybám.", ,,Amí gó homé - ty americký filmy, to je jako když kráva sere do vody a dělá to plesk plesk plesk. To řikali u nás na vsi!", ,,Tady je Peaceland, tady se nikdo nemusí legitimovat!" (18.06.2010)